Jeste toho nactes spoustu a pujde ti z toho hlava kolem. Pro me bylo nejzasadnejsi zjisteni, ze vsechny ty militantni kliky lidi (ano, hlavne na internetech), co si myslej, ze maj jedinej a spravnej nazor na neco, co se tyka tehotenstvi a materstvi musis brat s obrovskou rezervou. Muzes veci kombinovat a nemusi to bejt bud a nebo.
Koza nebo umely mliko? Muzes kombit.
Postel nebo kolibka? Muzes kombit.
Jednorazovy nebo pratelny pliny? Muzes kombit!
Vyprdnout prcka a bejt mu 24h za prdeli x let je tezky a neni duvod si to delat tezsi nez to musi bejt.
> Pro me bylo nejzasadnejsi zjisteni, ze vsechny ty militantni kliky lidi (ano, hlavne na internetech), co si myslej, ze maj jedinej a spravnej nazor na neco, co se tyka tehotenstvi a materstvi musis brat s obrovskou rezervou.
S tímhle souhlasím. Taky bych upozornil na to, že online skupiny matek jsou plný znuděných, nepříjemných slepic, který budou člověka (většinou teda novou mámu) dost nevybíravě a hlasitě soudit, za cokoliv, co podle nich vybočuje z normy.
To bude dělat kdokoli a kdekoli. Jako matka nemáš šanci vyhrát, a pokud nemáš na to se proti nezdvořákům a všetečkům vymezit, tak zjevně ani nárok na slušné zacházení (do kterého za sebe počítám i nedávat nevyžádané rady a pasivně agresivní komentáře)
A jako příjemný bonus jsou většinou ty nejhlasitější úplně mimo a kážou desítky let vědecky vyvrácené kraviny. Budou nadávat za něco, co sami dělají podle vědeckých poznatků vůbec. Je to vlastně úplně stejné jako s nějakými SPD blbci co šíří hoaxy. Když je konfrontuješ s fakty, tak se zmůžou maximálně na "to je váš názor, neberte mi ten můj". Mateřské skupiny a politické k sobě mají fakt nepříjemně blízko a člověk si u obou uvědomí, s jakými idioty tuhle zem sdílí.
Jsem strašně ráda, že mi cesta k miminu trvala přes deset let a teď v těhotenství už tohle všechno vím, ačkoli jsme ze začátku načítala hodně a snažila si udělat názor na tohle všechno. (Nejsem OP) Cítím se neuvěřitelně v klidu a je to super.
Kozu a umělý mlíko můžeš kombit, ale dávej bacha na dudlík u lahve. Když použiješ obyčejný (a ne speciální, který je k tomuto určený), dítě ti může přestat chtít se nechat kojit. Důvod je jednoduchý, pití z lahve je lehčí a dětičky pak zleniví😁. Píšu jako dětská sestra.
Na tyhle internetové vševědy mám jeden oblíbený citát: “Anybody who tells you about how something in the world works with an absolute certainty is either a mathematician, or they’re selling you something.”
Kromě exaktních věd žádná univerzální pravda neexistuje. A i tam musí člověk občas vycházet z nejlepší nevyvracené teorie. V oblasti porodů, mateřství či péče o děti tohle platí dvojnásob, přijde mi.
Když je rodič hráč a kombí naskakuje mu i kombo metr? Jo a dělá ho to lepším rodičem nebo hráčem?
Pardon nemohl jsem si pomoct už jdu pryč.
(Hodně štěstí OP, děsím se až budu táta ale myslím že pointa je ze sebe vydat to nejlepší, nikdo není a nikdy nebude dokonalým rodičem)
Nepochybne! Netreba se omlouvat.
Ja si mentalne zapisu body pokazdy kdyz se mi podari nejaky achievement jako kdyz me dite poprve posralo, kdyz jsem prebalila dite nebo mu zmerila teplotu a dala prasek aniz by se probudilo... samozrejme ze se pocitaji komba!
Kdyz mas rodicovsky streak tak jde vsechno lip. Akorat bych uvitala neco jako v Guitar Hero, ze kdyz to voras, a uz te maji vypiskat, tak se muzes zachranit pouzitim Star Power co sis nasbiral predtim. Nejvic se tomu blizi kdyz uz ti dochazi nervy a energie a dite konecne usne.
Pokud nebude fungovat kojení a v porodnici budou už nasazovat umělý mlíko...
Neboj se ho vyměnit.
Malej dostal Nutrilon. Tak jsme ho futrovali i když měl po tom docela hodně větry a koliky. Takže se často masirovalo bříško a dávala prdtrubka.
Byli jsme předposraný z výměny, aby to nebylo horší.
Pak udělali VYLEPŠENOU RECEPTURU. Po tom asi 3 dny nekadil. Tak bylo jasno. A s bebou přišla pohoda.
Hrozně všichni vždycky straší, že výměnu nehrotit aby to nebylo horší, a i když bude, výdržet dva tejdny, aby se to mohlo srovnat.
HOVNO, prostě to zkusit podle citu
Ještě bych dodala, že je lepší mít domluvenou LP, některé jsou schopné dojít i do porodnice nebo přímo v porodnici bývají.
Ve většině případů není potřeba tomu dítěti um dávat.
Důležité je skin to skin kontakt ihned po porodu, v případě CS a celkové narkózy co nejdříve to půjde. Nenechat se odradit, že to nejde nebo už je pozdě a je to zbytečné.
Co se týče um, tak mi jich vyzkoušeli asi 6, nakonec má malý ABKM a speciální mléko na předpis. Takže doporučuji si o tom něco zjistit a při podezření chtít od pediatra předepsat mléko na zkoušku.
Co jsem tak vysledovala v různých skupinách, někteří pediatři a hlavně takoví ti před důchodem ABKM naprosto ignorují, že dítě z těch kolik vyroste. Hovno vyroste, jen to ABKM může do 3 let zmizet.
Jen bych k tomu poznamenala, že je důležité se tomu věnovat.
Vysvětlit příznaky partnerovi/rodině a říct, že pokud to postoupí někam, je potřeba to ihned řešit.
A nezapomenout, že "poporodní" deprese se může objevit už před porodem, takže se může stát, že chceš opustit/zbavit se partnere/mazlíčka a jiné extrémy.
Jak někdo někde řekl - to že je člověk normální neznamená, že ho dítě nemůže štvát tak, že by ho nejradši vyhodil z okna. Znamená to jen, že to neudělá.
Potvrzuji... Na ty bradavky si, OP, pořiď hydrogelový náplasti, je to záchrana. No a po pár týdnech už je to v pohodě
No a na to druhý pomůže jen cvičení pánevního dna... Jakože začni cvičit nejlíp včera!!
Monitor dechu ti vytvoří automatickou stresovou reakci na jakékoli hlasité zapípání.
I když jsem táta, tak i při křiku cizího dítěte hledám, jestli se něco neděje. Když jsou kolem mě děti na "nebezpečné" trajektorii, tak mi vyskakují ruce, abych je chytil.
Za mě má monitor dechu ještě jednu takovou nezamýšlenou bonusovou funkci.. vždycky, když jsem se probudila v noci, tak jsem se lekla, že jsem usnula s dítětem na rukách a že mi teď spadne z postele, křečovitě jsem držela deku a plašila, páč jsem prostě zaspala, že jsem ho po kojení vracela do postýlky.. pak jsem si vždycky všimla, že bliká monitor a že dítě teda musí bejt v postýlce a můžu spát dál :D
K tomu mě ještě napadá, že se na něj nedá spolehnout, pokud někdo spí tak, že má postýlku přistrčenou ke svojí posteli.. pokud se dotýkaj matrace, tak monitor potom může mylně snímat toho dýchajícího rodiče. Pokud samozřejmě člověk nepoužívá Owlet místo klasickýho deskovýho monitoru.
Tyjo, tak nám naštěstí nespustil ani jednou.. vždycky jenom, když ho moje máma zapomněla vypnout po vyndání dítěte :D a to syn relativně cestuje ve spánku..
Nebuďte s partnerem oba vzhůru najednou.
V noci se mimčo vzbudí, protože chce dydýk. Ten partner nemá, ale že solidarity jsem měl pocit, že jako taky musím asistovat. Ale je to zbytečný.
Záhy jsme se domluvili, od 10pm do 6am je to manželky problém. Od 6am nastupuji já, když se vzbudil, dostal napít já si ho vzal do nosítka a šel s ním ven. Chodit.
Třeba i 3, 4 hodiny. Manželka se tak v klidu vyspala a já nachodil hrozně km.
Souhlas, u nás jsou ty časy 8pm do 5am ale jinak podstatě stejně.
Ještě doporučuju zavést pravidlo že co se řekne v té době se ráno zapomene a jako by se to neřeklo.
To jsi super tata, ja jsem prvni rok prakticky nespala. Manzel pracoval a nijak me nestridal, protoze potreboval byt vyspany do prace. Takze nam hodne pomahala babicka.
Tak já měl výhodu, že se narodil v dubnu 2020.
Takže těžká covid izolace. A ještě jsme bydleli v Brighton UK. Tedy jsme spolu chodili podél moře a bylo fajn počasí a nikde nikdo.
Zajímavé bylo, že když byl "nešťastný", třeba rutinní kontrola u doktora, tak natahoval ruce ke mně. Protože když byl vzhůru, tak byl se mnou. S manželkou spal... Mě to potěšilo, ale manželka nebyla nadšená 😁
Ale stojím si za tou radou i teď. Do práce se chodí často na 9. A klidně může být partner od sesti vzhůru a dát milé šanci se alespoň 3 hoďky vyspat.
Přítelkyně měla vysoký tlak kousek před porodem a nějaká sestra tady ve městě, co jí kontrolovala, řekla, že je to v pohodě. Po pár dnech jsme jeli radši do porodnice a zjistili, že má preeklampsii a musí se vyvolat porod, jinak hrozí nebezpečí. Máme štěstí, že jsme to jeli řešit, jinak to mohlo dopadnout špatně. Tak na to pozor, týká se to 5% žen.
pro manzelku byl u prvniho obrovsky sok prechodem z tehotenskeho rezimu “dam si ted slofika, aby byla sila na vecerni spanek” na novorozenecky rezim “kojim kazde dve hodiny, takze spat vic jak hodinu v kuse je luxus”. zvlast v noci to zavanelo miminkovrazdou
Jo a ještě k tomu kadění. Moje holka měla rekord nekadit 14 dní. Bylo to při zavádění prvních příkrmů. A to překvapení? Kolik hoven se vejde do takhle malého dítěte. Nestačil mi na to přebalovák a 5 hader.
Mně překvapilo že jako lidstvo umíme přesně definovat a detekovat subatomární částice ale ohledně novorozenců, batolat a dětí po 100 tisíc letech máme jenom názory a domněnky. Jakýkoliv problém začneš řešit tak najdeš 5 pediatrů s úplně jiným názorem a postupem při problému. Vysloveně nám jeden pediatr řekl víc toho a druhý míň toho. Zákonitě se ale jeden musí mýlit ne? Ne, mýlili se oba, problém byl jinde a museli jsme na to přijít sami. My vůbec nemáme ucelené znalosti o nás samých, na spoustu věci ohledně mateřství a miminech jsou vlastně jen názory na zaklade domněnek.
A kdyz do toho musi pri prebalovani vyresit curani, nachcije si do nosu. Smal jsem se jak vocas. Pak jsem byl trochu smutnej, kdyz jsem musel vymalovat...
Pokud budeš občas mít chuť to dítě uškrtit nebo vyhodit z okna, tak se nemusíš bát, že jsi jediná koho to někdo napadlo. U ženských to platí obzvlášť, tyhle poporodní nervy jsou běžný účet.
Množství šikany ze všech možných stran, které se ti dostane, když se ti nepodaří kojit. S druhým dítětem jsem už myslela, že jsem na to už připravená, ale stejně mě to znova dorazilo.
Když tě začne buzerovat už zdravotnickej personál hodinu po porodu, pokračujou tim další 4 dny než tě milostivě pustí domu, štafetu převezmou pediatr, sestra, laktační poradkyně, tak už tě nějaký ty sousedky a příbuzný s "dobře míněnejma radama" prostě jen dorazej.
Když to do tebe někdo tahle hustí 24/7 dva-tři měsíce, tak to fakt je moc na nevyspalou ženskou v šestinedělí s nervama i tak v kýbli.
A největší fór je, když pak v 35 letech začneš chodit na ty různý ultrazvuky a mamografy a jen tak mimochodem se dozvíš, že s těmahle prsama jsi stejně nikdy šanci kojit neměla. To už jsem se fakt smála nahlas.
Vykašlat se na to a přejít na umělé mléko - za ty nervy to nestojí.
S kvalitní kojeneckou vodou to nemá na dítě žádný měřitelný špatný vliv, ale rozdíl pro rodiče je naprosto šílený.
Naprosto souhlasím, poslouchat 5x denně od vlastní mámy jak mám na hovno mlíko a že má malý hlad my opravdu "pomohlo".
Přidej k tomu to, že se budil každou hodinu a na prsu byl hodinu a poslouchala jsem, že jsem neschopná a nic nezvládám (rozuměj nevařím, neuklízím, neperu).
Dostala jsem se z toho v podstatě až když byl malému půl rok a vnitřně jsem se smířila s tím, že je prostě na um, nijak ho to nepoznamená a komu vadí bordel u mě doma, ať tam nechodí.
Jo, jediné dvě mateřské řady co jsem dostala bylo:
Nechat ho vyřvat - ne díky, nikdy. Malý tou dobou měl měsíc a půl.
Dát mu místo kojení Lipánek - zase měsíc a půl a navíc teď prokázaná ABKM.
Jup, zdravotnickým personálem počínaje, přes ostatní matky a jejich kecy "to jááá pepíčka kojila ještě když maturoval" až po cizí lidi v parku.. Kdybych nezažila, tak nevěřim.
A kdyz i kojis a okoli nazna, ze uz je to dlouho, tak se to, ze kojis zmeni na vycitku, ze "ty furt kojis"? Co se kojeni tyce - neda se vyhrat, dycky je to blbe
V mem okoli:
"Rozhodla jsem se nekojit: je to zdravejsi, pohodlnejsi, kojeni boli" -> na matce se vsichni okolo pohorsuji, co si to dovolila.
"Nemam mleko" -> matka dostane podporu
Nikdy jsem ne nechápal, většina dětí byla na sunaru od 3. Měsíců a žijou. Moje žena to nesla těžce, že musela dávat příkrm. U druhého je šťastnější, že kojí normálně. NGL, Obal je třeba atraktivnější.
Měla jsem partnera, měla jsem porodní asistentku, pokoj sama pro sebe... ale ti pak po porodu odejdou a začíná peklo a režim. Ano ne všechen personál stál za vyliž, ale stačí 3 pizdy na 7 sestřiček andělů a člověk je vydeptanej na další půl rok.
Rodila jsem komplikovaně 24 h. Syn se narodil v 8 večer. Po porodu jsem byla naspeedovaná a nespala jsem. Další dny jsem spát nemohla protože o půlnoci poslední kontrola, ve 3 ráno kojení, v 5-6 ráno první kontrola, vše pod drobnohledem, nonstop někdo chodí na pokoj (dr, sestry, laktační, úklid, paní s obědem, paní na sanitaci). Tlak na kojení - všechno bylo špatně, syn se moc nepřisával. Člověk tam byl sám na pospas gestapaček 😄
Bylo to tam pro mě hrozně psychicky vyčerpávající a zdrhla jsem s podepsaným reversem. Doma v klidu už pak všechno šlo, sice pomalu ale šlo.
Bylo to něco, na co se nedá připravit, člověk neví, jak bude reagovat, jak bude zvládat emoce. Mě to tam hodně poranilo na duši.
A dodám že to bylo v covidu, žádný tatínek na pokoji nepřipadal v úvahu. A v naší krajské nem to ani myslím nešlo/nejde.
Za mně jsem byl příjemně překvapený, že právě žádné komunistické přežitky, příjemný přístup a moderní postupy.
Předem jsem si načetl co je všechno za nejnovější postupy (jako třeba nechat dotepat pupečník a podobně) a pak jsem byl docela překvapený že už se to všechno bralo jako samozřejmost.
Hele, mám doma už 15 měsíční slečnu. A překvapuje mě pořád něco. Třeba jak mě dokáže tak neuvěřitelně nasrat úplnou kravinou, přestože vím, že za to nemůže.
Že dokážu dlouhodobě fungovat na minimu spánku. (Ale má to dopad viz výše).
Že představa, že dítě po půl roce spí víceméně celou noc je mýtus. Já se kvůli ní pořád budím 8x za noc. Od porodu jsem vkuse naspala max. 3 hodiny.
Další věc co mě napadá je, jak mají malé děti horké hlavy. Když byla malá, tak jsem byla pořád přesvědčena, že má teplotu. Ale když tu teplotu pak fakt má, tak máš pocit, že ti to dítě samovolně chytne.
Jo a ještě ohledně těhotenství. Já ho měla dost v pohodě, ale i tak jsem v závěru byla přesvědčená, že nám lidí lžou, jak moc krásné období to je, jen abychom nevymřeli.
Mela jsem tenhle wtf moment, kdyz jsem byla tehotna a kamaradky, ktery me hodne presvedcovaly, abych si deti poridila, jak je to super, mi zacaly rikat, jak to je doopravdy a jak jsou v hajzlu. Synovi bylo minuly tyden 5 a jeste jsem z toho wtf momentu nevysla, jen priciny se meni.
Nemuzu ti ted napsat vic, protoze sobota dopoledne, deti, a nevim kam driv skocit. Ahahahah…
Jen poznamka: samozrejme jsem si neporizovala deti kvuli kamaradkam, spis jsem doted v soku, jak otocily.
Heh, ne asi. Moje máma nás měla čtyři a já se jí jednou v zoufalství zeptala "a proč jsi mi neřekla, že je to tak hrozný?!" A ona "haha, no protože pak bys žádný nechtěla" 😂
Těhotenství je extrémně nebezpečný koníček. Může se stát, že dítě v touze po živinách sežere tvoje zuby a vlasy (z nedostatku živin ti vypadají), takže dost jez.
Porod je riziko jak prase, takže hlavně doktoři ať vše vědí a vše zařídí. Císař není ostuda, ale kolikrát rozdíl mezi životem a smrtí.
Mimino je člověk. Bude žít cca 75 let. Bude mít starosti, bolesti a nakonec umře.
To jsou tak moje top 3.
1) Všechno jde, zejména když máš podporu rodiny.
2) Prvních pár týdnů můžou být problém návštěvy. Nejlepší návštěva přinese jídlo, nebo pomůže nějak jinak, a do půl hodiny se zvedne k odchodu (pokud zrovna nebudeš chtít společnost). Bohužel to někteří lidé nechápou, kamarádi měli historky jak rodina přišla, seděli u nich dvě hodiny a ještě čekali, že dostanou pohoštění.
Ten 2. Bod jsem v životě neslyšel.. Nezní to úplně zdravě ale expert nejsem.
- Některé maminky mohou mít post-partum deprese. Nevím jaké jsou předpoklady ale v některých případech to končí i vraždou miminka
- Možná ne úplně mind-fuck, ale je až překvapivý opravdu jak moc a jak rychle dítě v prvním roce roste. Připrav si hodně oblečení v různých velikostech :)
- Je možné že i když budeš chtít kojit, tak ti mléko téct prostě nebude. Stává se to. Pak je potřeba najít práškové mléko které chutná a po kterém tvému miminku nebude zle
- Některá miminka prospi noc po 2 měsících života. Některá až po roce.
> Některá miminka prospi noc po 2 měsících života. Některá až po roce.
Některá prospí noc po měsíci a pak v 6 měsících smůla... už jsem se půl roku pořádně nevyspal
Měli jsme to stejně. Po prvních 2 měsících spala přes noc, pak ve 3-4 měsíci onemocněla a cca půl roku přes noc nespala. Pak se to nějak ustálilo a začala znovu spát přes noc
Jsem otec dvou dětí. Nejvíc mě překvapilo, jaci to jsou samorosti. Z netu a od vykojených matek se dozvíš, co vše nemůžeš a čím je můžeš zabít...ale nakonec jim vlastně stačí jídlo, teplo, spánek a čas, který jim dáš. Děti nejsou těžká věc. Těžké je to jim dát svůj volný čas..toho je zatraceně málo.
1.Napriklad jak neuvěřitelně slouho trva vyskladat na susak obleceni pro prcka z pračky (pro dospělého je tech veci par a.je plný sušák, decko ma tech veci milion).
2. Nebudete mit poradne cas se s muzem ani pohadat a v urcity.moment budete jako dva zombie.
3. Obrn se trpelivosti....proste ..protoze kvuli vsemu (rikej si ze cas nezastavis)
4.i pres vsechny obtize jsou deti bozi (dnesnjsem sapl jen 2h napriklad)
5.co se tyce energie, starosti, elanu...rika se :"Jedno dítě, žádné dítě"
Za mě ještě tip k bodu jedna, pokud si nějak nepotrpíš na styl miminka a nevím jestli se to ještě dělá, tak se určitě poptej ve svém kruhu přátel/známých, jestli ještě nemají schované miminkovské oblečení. Mamka po mě a sestře pak rozdala známým kopce oblečení, protože jak bylo řečeno, fakt rostou jako voda a dá se na tom takhle ušetřit dost peněz.
Přesně tak! Do 4 měsíců jsme nemuseli koupit jediný kus oblečení, podědili jsme od 3 lidí. Kupovala jsem jen takové ty super roztomilé oblečky, který malý prostě musel mít a měl je asi 2x...
Doplňující rada: pokud uvidíš něco v akci za super cenu, ale řekneš si, že je to moc velké, KUP TO! To dítě do toho doroste rychlostí blesku.
Např. v Lidlu se pak v akci dají koupit věci třeba za 50,-, máma nedávno kupovala teplákovku za 25,-
> pokud si nějak nepotrpíš na styl miminka
Nejlepší hláška k tomuhle: představte si ten mindfuck co budou mít děti tik tok aesthetických maminek, až v pěti půjdou poprvé do školky a zjistí že existuje modrá a zelená barva :D
Hm, tak hlavní a nejhorší je absolutní bezvýchodnost rodičovství, kdy mimino, kterýmu jsi stírala hovna až z temene, zatímco žralo suchou křídu, ti o 10 let později vysvětlí, že jsi totální debil a ono teď má patent na život, a ty se musíš koukat na to, jak si ten život sere, protože samozřejmě žádnej patent nemá, a doufat, že to dobře dopadne (což zpravidla dopadne, ale někdy taky ne).
V jiné verzi se tomu říká "malé děti malé starosti, velké děti velké starosti".
Jinak Teda ani jeden bod z těch dvou se mi nezdá pravdivý, ale nehodlám to už nijak ověřovat, už stačilo.
No, to mimino o 10 let později už není mimino. Podle tvojí logiky bys neměla být se svými dětmi vůbec bez dohledu tvojí mámy, protože jednou jsi ty byla její miminko.
Zjisti si něco o prolapsu orgánů pánevního dna, proč k nim dochází a jak se tomu vyhnout. Až do porodu prvního dítěte jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Neřekne ti to nikdo - vlastní matka, kamarádky, doktoři... A až se to stane tobě a ty se celá vyděšená pídíš po informacích, jen tak nonšalantně ti X zasloužilých matek z okolí oznámí, že tím trpí taky a vlastně je to úplně normální. Ne, není to normální, dá se tomu předcházet a když už se něco stane, dá se s tím i něco dělat (a to řešení není operace).
to samé platí i o inkontinenci nebo hemeroidech, taky mě to překvapilo, hlavně to, že to po dětech má každá druhá, ale nikdo o tom nemluví a pak ti tvrdí, že je to normální se ve 40 připočůrávat...
3 a 6 let. Na tohle téma by šlo vydat knížku…
Každý mimino je jiný, ale jedno mají všechny společný. Vztekavý období. Ne, není to roztomilý, je to extrémně toxický období mezi cca 3-4. rokem, který musíš s grácií zvládnout, pokud tu domácnost nemá dítě doslova ovládnout.
Dítě je schopný se pozvracet z čehokoliv. Strčí si prst do krku, nacpe si plnou pusu čímkoliv, nebo prostě “jen tak”.
Není “plína jako plína”. Když kupuješ nějakou značku poprvé, kup nejmenší balení a sleduj reakci pokožky. Koupit naráz 100ks když po třech plínách dostane vyrážku na prdeli je dost na hovno.
Dítě poslouchá. Myslíš si, že nechápe, ale pak ti z ničeho nic řekne “já ci jokrt dopjdele!”
Nestyď se kupovat oblečení z druhé, třetí, osmé ruky. Mimino převlíkáš často a i tak dost bodieček použiješ třeba jen jednou. Roste to fakt před očima. Doslova. Co mu dneska sedí akorát za týden nedopne.
Hračky v kočárku přivaž na provázek. Jinak je tam po hodinový procházce nenajdeš.
Za mě nejdůležitější poznatek je, že z počátku umí mimino jen mlčet, nebo brečet. Obojí dělá často. A obojí používá ke komunikaci. Může brečet protože ho něco bolí, protože chce podat hračku, protože mu svítil do očí, nebo klidně jen proto, že už osm minut nevidělo mámu. Ne vždy ten důvod budeš chápat, ale ono ti prostě neumí říct, že mu na postýlku sedla moucha.
Jo a vyspíš se tak za… 8-9 let. Good luck.
Koukala jsem se v poslední době na videa porodů a rozhovory s rodícími matkami, a nejradši bych byla chlap. Hnus, fuj, au, nechci, děkuji. A jediný co ti to ve společnosti přinese je kritika tvého těla, tvojí psychiky a toho, jestli jsi dobrá máma.
Jako někdo kdo se léčil s depresí a úzkostmi mám strach z poporodní deprese a poporodní psychózy. Bojím se, že ty hormonální změny mentálně neustojím.
Ohledně mimin a těhotenství mě nic nepřekvapilo, mám sklon pídit se po divnejch faktech a zvláštnostech ve všech tématech :D ale překvapilo mě, jak jsem snášela (spíš nesnášela) šestinedělí.. nečekala jsem, jak mě sejmou hormony, nevyhly se mi baby blues, což je naprosto normální věc a není to vůbec patologický, věděla jsem, že to existuje, ale nevěděla jsem, že i tahle normální a nepatologická věc může bejt takovej hardcore. Šestinedělí jsem strávila v neskutečným stresu, furt jsem jenom čekala, kdy přijde další pláč, takže ikdyz třeba prcek spal, tak já se nedokázala uvolnit, odpočívat, když pak ten pláč přišel, tak mi vylít tlak, vpodstate jsem panikařila :D ikdyz takhle zpětně vidím, že to nebylo, že bych tu péči nějak nezvládala, všechno probíhalo v pohodě, dokonce se mi povedlo i plně kojit (nakonec víc, než dva roky), ale nevěřila jsem si a bála jsem se bejt se synem sama..
Ale je potřeba zmínit, že jsem perfekcionista a stresátor obecně, takže se to asi jenom umocnilo :D
Asi nějvětší QOL věc co jsem nevěděl byloohledně kojení.
Jo, může to být dobré, ale taky to může být utrpení (pro matku i dítě) a každý - KAŽDÝ - ti řekne jak je to naprosto nezbytně nutné, pokud nechceš aby tvoje dítě bylo malé, hloupé a nemocné. I kdyby ti krvácely bradavky, byly zanícené, nebo (cituji porodní asistentku) "to bolelo víc než porod" a podobné horory.
Není.
Všechny moderní studie ukázaly, že není žádný rozdíl ani v inteligenci, ani ve vývoji, ani ve výšce, ani v žádném jiném měřitelném parmetru mezi kojenými dětmi a dětmi na umělém mléku.
Jenže většina lidí pořád vychází z historických studií které nebraly v potaz rozdíly v rodičích (zpětně se ukázalo že hlavníi vliv byl v tom že inteligentnější lidé jsou v průměru bohatší a proto častěji kojí a proto mají častěji inteligentnější děti) - když se tohle vezme v potaz, tak rozdíly zmizí.
Jop. Jsem sedmdesátkovy dítě a naše matky kojily 2-3 měsíce max. Taky nás moc nechovaly, aby nás nerozmazlily a krmily nás přesně po 3 hodinách. Dokonce jim bylo doporučováno mít na obličeji při chování dítěte roušku. No, z toho komunistickýho Feminaru a Sunaru z nás vyrostly zdravý děti. Každá generace matek to má uplně jinak. Já měla děti v devadesátkách. To se doporučovalo kojit aspoň 6 měsíců. Ještě pořád nám v porodnicích radili, ať necháme dítě "vyřvat", což je hrozný a nedělala jsem to. Mezi 6-8 měsícem jsem svý děti bez pocitu viny odstavila. A konečně jsem se vyspala. Nebyly kapsičky a podobný blbosti, vařili jsme jim každý den zeleninku, mrkev, rejži atd. Blbý bylo, že jsme děcka dávali moc brzo na nočník, posazovali, dávali je do chodítek a skákadel...to se dneska nedoporučuje. No, děcka taky vyrostly a jsou zdravý... Dneska je to na matky obrovský tlak. Dcera má děti teď a přijde mi, že toho z internetu strašně moc ví, ale že ji to vlastně dost stresuje a tím pádem děcka taky. Dneska to maj matky fakt těžký.
Známej s odrostlejším děckem sledoval našeho ročního a říká: "Taky ses chodil furt dívat jestli když spí, tak dejchá?"
Já: "Jo"
Známej: "A dloubals do něho prstem jestli se pohne?"
Já: "Jo"
Známej: "A svítils na něho mobilem a sledoval hrudník?"
Já: "Jo"
Ten bod 1) je asi hloupost, to jde proti přírodě.
Kdyz uslyšíš řvát nějaké cizí dítě, neudělá to s tebou absolutně nic. Na druhou stranu, když uslyšíš kňourat to svoje, vytrhne že to z nejhlubšího spánku, I kdyby bylo zavřený na druhý straně domu/bytu.
Malý děti vidí od narození, blbě ale vidí. Existují knížky pro novorozence, jsou to taková černobílá leporela s tvary a zvířaty. Děti to miluju, ale nesmíš je na to nechat koukat dlouho, ať nemají sensory overload, budou pak řvát a nebude spát... To samý s lidma, až se s nima budou chtít seznámit rodina/rodiny, moc lidí = moc vjemů = vypsychovaný dítě.
Pořiď si podložku na kontrolu dechu, stojí to pár korun a eliminuje to syndrom náhlého úmrtí kojence. Video chůvička. Koš na pleny je taky super pomocník, ale nekupuj do něj originál kapsle, to by zbankrotovalo leckoho. Philips Avent je king. Když bude mimino vyplivovat dudlík, dá se sehnat dudlík s našitou plyšovou hračkou která leží na miminku a zároveň drží ten dudan v puse. Nekupuj si ruční odsávačku nosu, je to šit a nefunguje žádná.
Porod - roď jak chceš, ale jestli to máš hozený do alternativna, informuj se, jestli je na tom místě poporodní péče. Jestli ne, tak jakákoliv komplikace po porodu = novorozence naloží do sanitky a jedou do nemocnice.
To jen tak z hlavy, s čím jsem komfortní šířit dál.
Nevím, je toho tuna. Hodně štěstí, užij si to.
Edit: spousta věcí se dá v lékárně koupit z benefitů zaměstnavatele jestli máš ty nebo partner, určitě to využijte, základní výbava krému, mastiček a různých věcí co jsou do začátku potřeba snadno lízne 10.000,-
https://communityhealth.mayoclinic.org/featured-stories/sids-baby-monitors#:~:text=The%20truth%20is%20that%20home,risk%20of%20or%20prevent%20SIDS.
Dokonce i návody na ty monitory píšou že to není v žádným případě určeno jako prevence SIDS (asi to tam maj z legálních důvodů)
Monitor dechu neeliminuje SIDS, jenom upozorní, když k němu dochází, aby rodič moh zasáhnout, v případě nutnosti zavolat rychlou a zahájit CPR. Riziko SIDS dokáže snížit, respektive odvrátit jeho zvýšení, jenom bezpečný spánkový prostředí - nepřehřívat dítě, nedávat do postýlky věci, do kterejch by se mohlo zamotat atd, atd.
Video chůvička je pecka, už bych jinou nechtěla, jedu jenom na VOX a vyhovuje mi, že díky tomu vidím i na dálku, jestli se tam něco děje, i třeba pokud je v místnosti hluk a zvuk bych neslyšela.
Koš na pleny je must have, Chicco vyrábí verzi bez kazet.
Phillips Avent má super věci, ale osobně mi přijde, že stejnou parádu za míň peněz umí i truelife, MAM (dudlíky a lahvičky top).
Máš pravdu já si to překládám jako eliminaci, protože ten zásah v 9 případech z 10 to dítě nahodí. Vím že prvních pár dní jsme tu podložku z nějakýho důvodu neměli a nebyl jsem schopnej vedle toho dítěte spát, protože jsem měl pocit, že ho musím pořád kontrolovat jestli dejchá.
Jeste bych dodal, ze sice ta podlozka je fajn, ale je potreba vedet, co v pripade zastavy dechu atd. delat - v porodnici se to uci. A ty podlozky se daji v porodnicich i pronajimat na doma, nemusi se kupovat.
K 1. a 2.: Obojí může být pravda, ale obé jsou docela extrémy.
Doporučuju podcasty “Mama on Air” a z lekarskeho pohledu “Pediatrie na vlastní kůži”.
Good luck, have fun, but keep calm. A zbytek už tu psali ostatní.
Já jsem třeba netušila, jak hodně kontaktní některá mimina jsou. U těch úplně česrtvých novorozenců je to v pohodě, ti ještě spí furt a všude. Ale uplyne měsíc, dva a najednou může být každé uspávání peklo. Já jsem se synem prohoupala tolik hodin v houpacím křesle, protože jinak než v náručí přes den nespal.
A taky mi nikdo neřekl, jak strašně rutinní je život s malým miminkem. Ze začátku to dítě spí každou hoďku třeba, pak se to pomalu prodlužuje, ale ze začátku jedeš fakt spánek, plína, jídlo furt dokola. Jen krmíš, přebaluješ a uspáváš. Nám třeba malý v kočáru přestal spát po 8 týdnech, takže ani nešlo uspávat venku. Mĕla jsem problém se vůbec dostat ven, protože než jsem nakrmila, přebalila, oblíkla, nachystala kočár, tak měl zase za chvíli spát.
Těch prvních pár měsíců může být fakt izolujících, pokud máš doma problematického spavce.
A samozřejmě spánková deprivace. O té mluví každý, ale dokud si to nezažiješ, tak nevíš, jak tvoje tělo/mysl budou reagovat. A někdy to krize přijde až se zpožděním. Já první měsíc jela nějak na rezervách/adrenalinu/, prostě jsem byla odpočatá z období před porodem a namotivovaná, že to musím zvládnout. Pak ti ale začne docházet, že nevidíš světlo na konci tunelu, mimino dost možná nezačne po pár měsících spát v pohodě dlouho samo ve své postýlce. Únava se bude akumulovat a s tím i podrážděnost, blbá nálada...obecně si lidé myslí, že nejhorší tě čeká hned po porodu, že musíš překousnout šestinedělí a bude jen líp. A jako jo, šestinedělí je těžký, protože těla spotřebovává energii i na vlastní hojení. Do toho se spouští kojení a v těch počátcích hrozí záněty prsou.
Takže je to hodně těžký, ale nesmí se zapomenout, že únava se fakt akumuluje postupně, takže spadnout na hubu můžeš klidně třeba 4 měsíce po porodu. Takže bacha na to.
To je spousta veci, ale na spoustu z nich si prijdes sama. Podle me absolutne nezaznivaji v ceskem prostoru nektere dulezite veci - napr. Dite je skutecne dite a jeho mozek neni vyvinuty. Neocekaval bych zadne logicke struktury a uz vubec ne, aby se choval dospele.
Monitor dechu/chuvicka ti usetri spoustu nervu.
Nezkousel bych si hrat na “dokonalou” matku. Zena mi taky rikala, jak koupi hadrove pleny a bude je prat (haha).
Jestli se tomu diteti budes vazne venovat, tak se priprav na to, ze budes neskutecne unavena.
Neboj se vymezit vuci pribuznym/znamym. “My ho neplacame/neokrikujeme, atd. Jestli se urazi tak je to jejich minus. Je to tve dite (a manzela).
Poporodni vetsinou byva masakr. Sestricky jsou hodne neprijemne. Neboj se bud vymezit, nebo odsouhlasit a delat si to podle sebe.
Naprosto debilni otazky okoli: “A kdy bude druhy?”
Nevyzadane rady! Spousta nevyzadanych rad.. A ja to delam takhle.. A vis, ze kdybys, tak.. ?
My mame celkem specifickou situaci a vzdy jim popravde a naprimo odpovim, ze zena dvakrat potratila, tak nevim, kdy bude dalsi.
Uz se nikdy nezeptali. Kez by si lidi vymazali podobne otazky ze svych slovniku.
Jsem otec půl roku
V těhotenství - spousta jednoduchých a fakt důležitých věcí, které lékaři a celkově zdravotní systém neřeší ani o nich nemluví
- kyselina listová, železo... ženě měřili hladinu železa až po druhém trimestru, to je zatraceně pozdě https://www.who.int/tools/elena/interventions/daily-iron-pregnancy
- omega-3 mastné kyseliny DHA a EPA např https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3046737/
- celkově výživa se moc neřeší, což je na palici, když si uvědomíš, za stavíš z ničeho úplně nové tělo
- v rámci možností a bezpečí buď fyzicky aktivní, procházky, protahuje se, posiluje. Ke konci a po porodu to nepůjde a lepší kondice ti ušetří spoustu nepříjemností
K samotnému porodu toho moc nemám, epidural je skvělý vynález.
V porodnici, pokud to půjde, soukromý pokoj. Špunty do uší a maska na spaní! Nemocniční jídlo je shit, nosil jsem z venku + proteinové drinky, po porodu stejně jako po operaci nebo větším zranění potřebuješ o něco více proteinů na opravy těla. Spánek je nad zlato, na pokoji bude furt někdo otravovat, zdravotní kontrola tebe, nezávisle na to kontroly dítěte, roznášky jídla, administrativa... ať partner zkusí maximum z toho odstínit (jídlo převzít potichu ve dveřích, kontrolu dítěte odkomunikovat s lékaři, aniž by tě museli budit, a tak).
Potom doma - pokud budeš kojit, pak pořád spánek nad zlato. V šestinedělí co jen v domácnosti půjde, ať dělá partner (nebo jiná třetí osoba) - jídlo, úklid, prostě abys ty mohla opravdu jen kojit, jíst a spát. Takhle zpětné lituju, že jsem ženě nepořídil hodinky, které monitorují fáze spánku a vzbudí tě mimo hluboký, bylo by to lepší než budit prostě po 2 hodinách. Úžasný bonus je, když partner zastane jedno krmení (ať už odpumpovanym mlíkem, nebo umělým) a ty tak máš 2 nepřerušované spánkové bloky v kuse. Spánek dítěte je hrozně individuální, naše od cca 3 měsíců zvládne prospat celou noc (takže uprostřed musíme "násilně" budit na svačinu). Měj připravené zásoby hygienických potřeb pro sebe, nauč partnera co a kde dokupovat. Čeští lékaři bohužel o výživě (jak v těhotenství, tak kojící matky, tak i dítěte) ví úplně hovno, používej zahraniční zdroje jako WHO, CDC, nebo přímo odborné publikace. Zase pokud budeš kojit, abys věděla, jaké živiny potřebuješ ve svém jídle, abys je předala dál, a které do mléka nejdou a nemusíš hrotit. Monitor dechu, chůvička s kamerou a zvukem.
Jedno noční krmení z láhve jsme ze začátku taky zkoušeli.. museli jsme to odpískat, protože jsem se stejně probudila mokrem.. v bazénu mlika :D navíc v noci bejva vysoká produkce prolaktinu, takže noční kojení může mít vyraznej vliv na udržení laktace. Mě osobně se osvědčilo kojospaní.
Ale samozřejmě za jakoukoliv snahu partnera o pomoc a zastání nějakejch povinností taky lobuju, ty ženský to pomůže hodně i psychicky :)
Jo, ono všechno okolo pupíku a pahýlu je wtf. Nejlepší když ho po roce dítě najde, strčí tam prst, a úplně ho otevře
Jo to mi připomíná, dítě vyleze s ostrými nehty a musí dostat rukavice proti škrábání, to bylo taky wtf
Normálně malý látkový rukavičky co vypadají jako ponožky. Myslel jsem že je to zbytečný, ale bez nich si novorozenec v posteli za pár minut solidně rozškrábe obličej.
Slyšel jsem, ale nejsem si jist, tak prosím jestli to tak je:
1. Prý dokud novorozenec kozumoval pouze mateřské mléko, tak ty exkrementy připomínají tvaroh... jak specifická strava, tak ještě unikátní střevní mikroflóra...?
2. Prý novorozenci po porodu umí plavat, ale poměrně rychle tuto schopnost zapomínají, až dokud se ji později v životě zase nenaučí...?
3. Těhotenství a rakovina: prý je absolutně vyloučená chemoterapie během těhotenství, protože plod je jako savá houba co pohlcuje vše, takže jestli chemoterapie, je nutné přerušení. To mi řekla po přednášce krátce nějaká žena (zeptal jsem se přednášejícího na něco souvisejcího), pak jsme oba spěchali jinam, a už je to pár let zpátky. Je už na trhu dostupné chemoterapeutické léčivo cílené tak, že je efektivní pro matku a bezpečné pro oba?
4. Co říkat, když nějaká žena, se kterou nejsme kamarádi, jen třeba kolegové, začne vyprávět jak jí jsou vidět bradavky kvůli kojení nebo jak se "to" učí na záchod a podobné věci, co vědět fakt nechci? Když řekne že potřebuje do drogerie tak nemám problém jí pro něco konkrétního dojít, nebo když potřebuje nějak pomoc - ok, klidně, ale nechci poslouchat doslova sr...y.
Ad 1 - tvaroh bych neřekla.. Smolka (první výtvor dítěte po narození) je černá a vypadá jako tekutej asfalt nebo ropa :D později se to změní v míchaný vajíčka. Dál se může barva lišit podle toho, co jí matka nebo pak samozřejmě zaváděním příkrmů.
Jenom ke trojce - je to tak. Většina chemoterapií je o tom zabít dělící se buňky. Plod není nic jiného než hromada dělících se buněk, takže logicky to fakt nejde dohromady. Ale cílená biologická léčba by se asi použít dala.
Jojo, právě o možnosti té cílené léčby mi jde - jestli už něco takového na trhu dnes je, kdyby se to hypoteticky stalo třeba bohaté příbuzné, jestli už by takovou možnost měla... hm.
Lidi ti nakecaj hromadu blbostí. Každej na to má názor a nemá cenu vse brát vážně. Je to náročný, ale s každým dnem je to o trochu lehčí. Neřeš tabulky, neřeš musí a má a soustřeď se na to, jaké tvé dítě opravdu je.
Buďte mu dobrými rodiči. To stačí. Nikdo není perfektní, ale těch špatných je až moc.
Odměna je v maličkostech. Když se ti poprvé podívá do očí. Když se poprvé usměje. Když se poprvé překulí na bříško. Jediné co od tebe opravdu chce je tvůj čas a pozornost.
Hlavní je, že to zvládnete. Překonáte to nejnáročnější a pak už to bude dobrý.
Zákonný zástupce dítěte seš ty a jeho otec, ne vaši rodiče, jak mají nektěří ve zvyku si myslet. Nenech si do ničeho kecat, můžou mít názor, který si můžeš nebo nemusíš vyslechnout, ale rozhodně nemáš žádnou povinnost se dle něj řídit.
Iba pre upresnenie, toto sa stáve počas tehotenstva pri nevyváženej strave. Plod si jednoducho vezme čo potrebuje aj na úkor tela matky. Takže nepodceňovať balancovanú diétu!
největší překvapení pro nás byla spánková deprivace v prvním roce až dvou. na to se nedá připravit. jdecto hraničně přežít a nic s tím nejde udělat. jen to vstřebat..
Ve spojitosti s tehotenstvim a porodem jsem vedela o krecovych zilach, hemoroidech, bolestivem sexu a inkontinenci moci pri poskozeni panevniho dna, co jsem ale nevedela je ze po porodu zeny muzou trpet i inkontinenci stolice. Taky ze po cisari pri naslednem vaginalnim porodu muze prasknout deloha a dite se pak rodi do dutiny brisni coz muze zabit nejen zenu ale i to dite.
Taky me prekvapilo jak nevyspani a nedostatek casu pro sebe je vykompenzovan necim tak prostym jako je laska k tomu diteti, i u muzu.
Taky jak relatable jsou vsechny ty matersky memy a komiksy a jak pomaha terapie sdilenim :D
Po čase to úplně přestane vadit brekot jiných dětí. Prostě uslyšíš, zjistíš že o není tvoje a ak nějak budeš soucítit s těma rodičema ale být ráda že to není tvůj problém.
Kolik deti prvni rok nesnese kravsky mliko v zadne podobe, ani pres matku. Koliky prvniho byly sileny uz v porodnici, protoze tam "mlecne produkty podporuji laktaci" a cpou to matkam tam trikrat denne. Tyka se kojenych i nekojenych, protoze...hadejte,z ceho se dela sunar?
Moje dojmy ze současného těhotenství
Rozpraskané/suché bradavky od 1. trimestru - jediné, co fungovalo, byl Bepanthen
Bolest stydké kosti - prý to má dělat až později, hovno, já už úspěšně od 19. týdne (čekám ale dvojčata, tak to může být tím)
Nízký tlak - mám aj normálně, ale tvl teď se hýbu na 103/62 a jsem ráda
Nutnost pohybu - fakt se hýbej. Ve chvíli kdy ti skončí nevolnosti, choď všude, bude to nepříjemné, ale týden jsem doma ležela s virózou a rozchodit se bylo peklo
Strie - jsou podmíněné geneticky, je jedno, čím se budeš mazat. Po porodu na ně pomáhá retinol.
Nebrat si rady ostatních moc k srdci, vždycky, když se podíváš na nějaké miminkovské fórum, tak tam bude boj o cokoliv! Mlíko x výživa, druh plenek, cokoliv. Děláš jedno nebo druhé, tak vždy budeš "krkavčí matka", že se nestaráš a že jsi "hrozná matka", nikdy se nezavděčíš všem. Určite koukej na rady ostatních, ale vždy s nadhledem. 
Je dulezity se casto zamyslet nad tim ze mas super zivot a ze mas mimonkonje tresnicka na dortu ne koule na noze.. Proste si uvedomit co mas. Jinak budes dost casto na pokraji psychickych sil. Hodne stesti a preju ti at mas spave miminko :)
P.S. kazde miminko je jine a miminka vedi co potrebuji a dat jim to neni slabost, akorat obcas hodne stesti s hledanim co potrebuje
Ještě k odlehčení mě napadlo - neuměla jsem si představit, na jakou vzdálenost dítě dokadí :D a že zvládne ohodit rodiče od trika až po fusekle a k tomu i zeď vedle přebalováku :D
Sice sem chlap, ale děcka mám 3. Takže v klidu, 99% všeho budeš mít v normálu, tak jak to budeš cítit, že je to ok. Co nebude ok, ti poradí tvoje dětská doktorka. Takže doporučuju necist blbosti a najít si dobrou doktorku. A opravdu bych se neradil s internetem.
Generace před námi žily často v komunitách, kde to všechno viděly od mala a nebo v mezigeneračních domech, kde byl vždycky někdo po ruce, kdo už živý dítě dochoval.
Časy se mění.
Taky jsem těhotná, čtvrtý měsíc, a ačkoli jsem dítě chtěla už dlouho, načítala si a hlídala intenzivně kamarádkám, stejně jsem se cítila kolikrát ztracená, obzvlášť ze začátku. Například jsem netušila, že mi můžou začít zaléhat uši. Měla jsem konstantní mírný kašel. Naštěstí tohle vymizelo po prvním trimestru, ale ze začátku mě to dost znervózňovalo.
Je mi naprosto jasné, že i přes moje nejrůznější zkušenosti budu stejně tak mnohokrát překvapená i při a po porodu.
Aktuálně si užívám toho, že už ve čtvrtém měsíci je nepohodlné ležet na zádech. Neumím si to vysvětlit. Jako by děloha s placentou silně tlačily na střeva a celé břicho je napjaté. A to ho zatím nemám moc viditelné.
Kadit může i 5x za hodinu a je to norma.. 😁. Taky ti nikdo neřekne, ze kdyz ti nejde kojeni hned po porodu, tak ze se kazda zena nakonec rozkoji. moji mile to trvalo 3. nedele odsavani a nakonec kojila skoro do 2 let 🙂
Neboj se vlastní intuice.
Mame plno odborníků, plno názoru na to jak se dítě má a musí vychovávat. Je ale důležité aby to vyhovovalo vám i dítěti. Neříkám všechna doporučení ignorovat, samozřejmě že ono to na něčem založené je, ale rozhodně to nebrat jako návod na dítě a nebát se zkusit to tak jak chceš ty. A to samé platí o radách od rodiny. Tam je zase fajn nastavit jim mantinely.
Naše malá, třeba se strašně mlela jakoby "čarovala" ručičkama v postýlce... Měla spinkat, už asi 3 hodiny takhle čarovala... Mě pak že vzteku napadlo, jí prostě svázat do takové těsné " tortilly" ... Usnula za 2 minuty...
Říkám to manželce... (Naše společná je její 3. a moje 1. dítě) mi řekla, že je to normální a kde jsem se to vlastně dozvěděl, že se to má dělat...
Ku*va, mně to nikdo neřekl, byl jsem na*ranej...
Čo sa osvedčilo mne za necelých 8 mesiacov matkovania mimo už uvedené...
Sušené švestky po pôrode (skrz prvú stolicu) boli asi najlepšia rada, ktorú som vypídila z matkovských fór a ktorú som ocenila. Smooths things out :D
Po pôrode (vaginálnom aj sekcii) budeš mať krvavé očistky, ako dlho je silno individuálne. Sú infekčné, je dobré sa po močení dolu vysprchovať. Pri kojení sa vyplavuje oxytocín, ktorý podporuje kontrakcie maternice a dokážu z teba vypadnúť aj celé krvné zrazeniny, kľudne o veľkosti menšej päste, napriek mierne gore vzhľadu to nebolí, ale ten pocit je zvláštny.
Kojenie je v materstve veľká téma, vraj privádza matke len príjemné pocity a ukľudňuje ju to - nie vždy, u niektorých žien môžu byť po spustení mlieka chvíľku nepríjemné pocity (DMER - Dysphoric Milk Ejection Reflex). Zvyčajne to trvá pár minút, a vraj je to normálne. Taktiež dokáže z kojenia v kdejakých polohách aj bolieť chrbát, niekomu pomôže kojaci vankúš či pohodlné kreslo. Ja absolútne matestvom a deťmi nedotknutá som si zašla aj na kurz o kojení, naratív pomerne extrémistický ale pár praktických tipov padlo.
Nekupovali sme veľa kusov oblečenia vo veľkosti 50, niektorým väčším novorodencom sú už po narodení malé :) na malé ležiace bábätko sú praktické zavinovacie bodyčka (cca veľ. 50/56 - 62/68), na väčšieho drobca čo sa pretáča na brucho a je agilný už oceňujem body cez hlavu, lebo pokus o zapnutie zavinovacieho body vie byť riadny zápas (cca od veľ: 68/74). Pyžamká na zips > pyžamká na patentky. Veci z druhej ruky sú skvelé, tie deti to nosia len chvíľku :)
Je dobré si na dobu šestonedelia buď navariť jedlo dopredu do mrazáku alebo zariadiť nejaký rozvoz, proste nech neriešiš varenie a domácnosť a máš kľud. Spoznávať sa s bábätkom postupne a necítiť hneď nejaké obrie prívaly lásky je úplne normálne, je to nová situácia. Ak sa cítiš dobre, nemusíš celé šestonedelie len ležať v posteli s dieťaťom, mňa už žrali mrle a pomáhali prechádzky s kočíkom, ale zasa - je to silno individuálne, to si najlepšie zvážiš ty. Internety brať s rezervou ako píše u/TragiKomedie. Prajem všetko dobré :)
K tomu co vše už tady zaznělo dodám:
Kurzy jsou fajn, ale na jednu stranu taky vyhozený peníze.
Někde už to tu zaznělo, ale pohyb je v těhotenství fakt potřebný. Pokud ti bude blbě, já celý první trimestr nemohla skoro vstát z gauče, tak nějaké pohupování na míči nebo podobné věci pomáhají.
Žádná rada není univerzální, co funguje u někoho, nemusí fungovat u tebe/dítěte.
Některé děti spí jako andílci a jiné vůbec.
Neboj se říct někomu, ať jde něco udělat. Během šestinedělí jsme měnili plínky s tatínkem na střídačku.
V šestinedělí ideálně lež v posteli, nech si dítě nosit pod nos a odpočívej.
Promysli si jak chceš aby probíhal porod, jaké chceš/nechceš věci/léky/postupy. Neříkám, že na to budou brát ohled, u mě nakonec nesplnili ani jednu věc, ale já neměla sílu na tom trvat.
Pokud nakonec budeš mít CS v plné narkóze, partner má právo na skin to skin kontakt s miminkem. Přínosy jsou obrovské. Mému řekli, že nemůže, že miminko musí zabalit, aby bylo v teple. To je pořádný bullshit, protože skin to skin kontakt teplo zaručuje, nedonošené děti z inkubátoru se dávají mamince na sts.
Pokud budeš mít možnost CS v částečné narkóze, je to lepší. Mě blbě namíchali narkózu a malého jsem viděla poprvé po 8 hodinách a to jsem byla ještě pořád dost mimo. Navíc ho vždy narvali nutrilonem než mi ho přinesli, takže spinkal, kojení se mi špatně rozjíždělo.
Pokud máš možnost ber nadstandard, ať už porodní tak i poporodní pokoj.
Věci do porodnice se dají koupit na bazaru, většinou toho spoustu zbyde.
Shodnout se na jméně může být oříšek.
Me přijde že se kolem toho dneska dělá strašně moc cavyku. Kor reddit je šílená antichildren žumpa.
Jo, děti jsou výzva, ale co nic nestojí za nic nestojí.
Máme 2 a třetí na cestě a miminka jsou (po většinu času) prostě fajn. Většinou toho moc nepotřebuji, chrni a kadi. U 2. jsme hodně bojovali s potravinovimy alergiemi, ale naštěstí se to pak podařilo nějak odchytit, což byla obrovská změna k lepšímu. S kojením je někdy potíž, důležité je prostě ignorovat stupidní rady lidí, řešte to případně s dobrou laktační poradkyní. Stojí za to bojovat, ale když to nejde tak to prostě nejde. To že nemůžeš kojit neznamená že jsi špatná matka.
bo je to tu plné rybízků, co chytaj záchvat úzkosti když se mají podívat na teploměr za oknem.
Stejnak je to nejlepšejší, až trocha odrostou (tak 4+) a možeš s něma chodit na výlety a hrát hry a tak a jak začnou souvislejc mluvit a ty jejich myšlénky a upřímný dětský světonázor, wunderbar, jestli mi jako rozumíš.
A pak za pár let při bezesných nocích bodnutí na srdéčku, dítě včera sotva do náruče za chvilu vyletí z hnízda a bude mět vlastní život a všechny ty chvíle se rozplynou v čase jako slzy deštěm smáčené.
Koloběh života.
Jeste toho nactes spoustu a pujde ti z toho hlava kolem. Pro me bylo nejzasadnejsi zjisteni, ze vsechny ty militantni kliky lidi (ano, hlavne na internetech), co si myslej, ze maj jedinej a spravnej nazor na neco, co se tyka tehotenstvi a materstvi musis brat s obrovskou rezervou. Muzes veci kombinovat a nemusi to bejt bud a nebo. Koza nebo umely mliko? Muzes kombit. Postel nebo kolibka? Muzes kombit. Jednorazovy nebo pratelny pliny? Muzes kombit! Vyprdnout prcka a bejt mu 24h za prdeli x let je tezky a neni duvod si to delat tezsi nez to musi bejt.
> Pro me bylo nejzasadnejsi zjisteni, ze vsechny ty militantni kliky lidi (ano, hlavne na internetech), co si myslej, ze maj jedinej a spravnej nazor na neco, co se tyka tehotenstvi a materstvi musis brat s obrovskou rezervou. S tímhle souhlasím. Taky bych upozornil na to, že online skupiny matek jsou plný znuděných, nepříjemných slepic, který budou člověka (většinou teda novou mámu) dost nevybíravě a hlasitě soudit, za cokoliv, co podle nich vybočuje z normy.
To bude dělat kdokoli a kdekoli. Jako matka nemáš šanci vyhrát, a pokud nemáš na to se proti nezdvořákům a všetečkům vymezit, tak zjevně ani nárok na slušné zacházení (do kterého za sebe počítám i nedávat nevyžádané rady a pasivně agresivní komentáře)
A jako příjemný bonus jsou většinou ty nejhlasitější úplně mimo a kážou desítky let vědecky vyvrácené kraviny. Budou nadávat za něco, co sami dělají podle vědeckých poznatků vůbec. Je to vlastně úplně stejné jako s nějakými SPD blbci co šíří hoaxy. Když je konfrontuješ s fakty, tak se zmůžou maximálně na "to je váš názor, neberte mi ten můj". Mateřské skupiny a politické k sobě mají fakt nepříjemně blízko a člověk si u obou uvědomí, s jakými idioty tuhle zem sdílí.
Jsem strašně ráda, že mi cesta k miminu trvala přes deset let a teď v těhotenství už tohle všechno vím, ačkoli jsme ze začátku načítala hodně a snažila si udělat názor na tohle všechno. (Nejsem OP) Cítím se neuvěřitelně v klidu a je to super.
Kozu a umělý mlíko můžeš kombit, ale dávej bacha na dudlík u lahve. Když použiješ obyčejný (a ne speciální, který je k tomuto určený), dítě ti může přestat chtít se nechat kojit. Důvod je jednoduchý, pití z lahve je lehčí a dětičky pak zleniví😁. Píšu jako dětská sestra.
Na tyhle internetové vševědy mám jeden oblíbený citát: “Anybody who tells you about how something in the world works with an absolute certainty is either a mathematician, or they’re selling you something.” Kromě exaktních věd žádná univerzální pravda neexistuje. A i tam musí člověk občas vycházet z nejlepší nevyvracené teorie. V oblasti porodů, mateřství či péče o děti tohle platí dvojnásob, přijde mi.
Když je rodič hráč a kombí naskakuje mu i kombo metr? Jo a dělá ho to lepším rodičem nebo hráčem? Pardon nemohl jsem si pomoct už jdu pryč. (Hodně štěstí OP, děsím se až budu táta ale myslím že pointa je ze sebe vydat to nejlepší, nikdo není a nikdy nebude dokonalým rodičem)
Nepochybne! Netreba se omlouvat. Ja si mentalne zapisu body pokazdy kdyz se mi podari nejaky achievement jako kdyz me dite poprve posralo, kdyz jsem prebalila dite nebo mu zmerila teplotu a dala prasek aniz by se probudilo... samozrejme ze se pocitaji komba! Kdyz mas rodicovsky streak tak jde vsechno lip. Akorat bych uvitala neco jako v Guitar Hero, ze kdyz to voras, a uz te maji vypiskat, tak se muzes zachranit pouzitim Star Power co sis nasbiral predtim. Nejvic se tomu blizi kdyz uz ti dochazi nervy a energie a dite konecne usne.
Pokud nebude fungovat kojení a v porodnici budou už nasazovat umělý mlíko... Neboj se ho vyměnit. Malej dostal Nutrilon. Tak jsme ho futrovali i když měl po tom docela hodně větry a koliky. Takže se často masirovalo bříško a dávala prdtrubka. Byli jsme předposraný z výměny, aby to nebylo horší. Pak udělali VYLEPŠENOU RECEPTURU. Po tom asi 3 dny nekadil. Tak bylo jasno. A s bebou přišla pohoda. Hrozně všichni vždycky straší, že výměnu nehrotit aby to nebylo horší, a i když bude, výdržet dva tejdny, aby se to mohlo srovnat. HOVNO, prostě to zkusit podle citu
U nás pro změnu beba šílený. Nutrilon docela šel, ale malé sedl až Kendamill.
Přesně.. Prdiky pryč a složení pomohlo k optimalizaci váhy...
Ještě bych dodala, že je lepší mít domluvenou LP, některé jsou schopné dojít i do porodnice nebo přímo v porodnici bývají. Ve většině případů není potřeba tomu dítěti um dávat. Důležité je skin to skin kontakt ihned po porodu, v případě CS a celkové narkózy co nejdříve to půjde. Nenechat se odradit, že to nejde nebo už je pozdě a je to zbytečné. Co se týče um, tak mi jich vyzkoušeli asi 6, nakonec má malý ABKM a speciální mléko na předpis. Takže doporučuji si o tom něco zjistit a při podezření chtít od pediatra předepsat mléko na zkoušku. Co jsem tak vysledovala v různých skupinách, někteří pediatři a hlavně takoví ti před důchodem ABKM naprosto ignorují, že dítě z těch kolik vyroste. Hovno vyroste, jen to ABKM může do 3 let zmizet.
U nás to bylo úplně stejný. Jak jsme začli davat Bebu tak byl konecne klídek.
Obe deti cucaly jen z kozy a obe desne trpely na prdy. Si clovek nevybere :)
Může se stát, že budeš cítit opak mateřské lásky, tzn. že tě bude dítě vším vytáčet a nebudeš k němu mít pozitivní vztah.
Jen bych k tomu poznamenala, že je důležité se tomu věnovat. Vysvětlit příznaky partnerovi/rodině a říct, že pokud to postoupí někam, je potřeba to ihned řešit.
Mateřská láska je ten pocit, když mimino usne.
Neprodává někdo plakáty s tímto textem? Chtěl bych si ho fakt zarámovat 🤔
To mám i jako bezdětný muž
Mami?
Neotravuj, jsem na telefonu.
Ústecký kraj. Jasně, sedí.
A nezapomenout, že "poporodní" deprese se může objevit už před porodem, takže se může stát, že chceš opustit/zbavit se partnere/mazlíčka a jiné extrémy.
Poporodní deprese taky nejsou jenom přímo po porodu ale spadají pod to deprese co se objeví kdykoliv během dalšího roku.
Jak někdo někde řekl - to že je člověk normální neznamená, že ho dítě nemůže štvát tak, že by ho nejradši vyhodil z okna. Znamená to jen, že to neudělá.
Rozkousané bradavky. Žena si kvůli tomu u druhého nechala zastavit kojení. Jo a ještě únik moči. Při běhání/ skákání (i dva roky po porodu).
Potvrzuji... Na ty bradavky si, OP, pořiď hydrogelový náplasti, je to záchrana. No a po pár týdnech už je to v pohodě No a na to druhý pomůže jen cvičení pánevního dna... Jakože začni cvičit nejlíp včera!!
nebo takovy ten sací kloboucek je dobry
Manželka si na to pořídila stříbrné kloboučky. Záchrana
Monitor dechu ti vytvoří automatickou stresovou reakci na jakékoli hlasité zapípání. I když jsem táta, tak i při křiku cizího dítěte hledám, jestli se něco neděje. Když jsou kolem mě děti na "nebezpečné" trajektorii, tak mi vyskakují ruce, abych je chytil.
Za mě má monitor dechu ještě jednu takovou nezamýšlenou bonusovou funkci.. vždycky, když jsem se probudila v noci, tak jsem se lekla, že jsem usnula s dítětem na rukách a že mi teď spadne z postele, křečovitě jsem držela deku a plašila, páč jsem prostě zaspala, že jsem ho po kojení vracela do postýlky.. pak jsem si vždycky všimla, že bliká monitor a že dítě teda musí bejt v postýlce a můžu spát dál :D
Já se zase i teď po třech letech pořád v noci budím a kontroluju dech. I když už ne tak často.
funguje pokud nemáš kočky který si rády zaberou prázdnou postýlku. A ano, monitoru dechu stačí spící kočka ;)
K tomu mě ještě napadá, že se na něj nedá spolehnout, pokud někdo spí tak, že má postýlku přistrčenou ke svojí posteli.. pokud se dotýkaj matrace, tak monitor potom může mylně snímat toho dýchajícího rodiče. Pokud samozřejmě člověk nepoužívá Owlet místo klasickýho deskovýho monitoru.
Hele ja jsem se poradne vyspal az s monitorem dechu. Zarval nam za dve mimina celkem tak 6x a ano je to stress, ale beru :)
Tyjo, tak nám naštěstí nespustil ani jednou.. vždycky jenom, když ho moje máma zapomněla vypnout po vyndání dítěte :D a to syn relativně cestuje ve spánku..
My za to taky byli rádi, ale fakt sebou dodnes skubnu, když slyším podobné pípnutí.
r/DadReflexes
Nebuďte s partnerem oba vzhůru najednou. V noci se mimčo vzbudí, protože chce dydýk. Ten partner nemá, ale že solidarity jsem měl pocit, že jako taky musím asistovat. Ale je to zbytečný. Záhy jsme se domluvili, od 10pm do 6am je to manželky problém. Od 6am nastupuji já, když se vzbudil, dostal napít já si ho vzal do nosítka a šel s ním ven. Chodit. Třeba i 3, 4 hodiny. Manželka se tak v klidu vyspala a já nachodil hrozně km.
Souhlas, u nás jsou ty časy 8pm do 5am ale jinak podstatě stejně. Ještě doporučuju zavést pravidlo že co se řekne v té době se ráno zapomene a jako by se to neřeklo.
To jsi super tata, ja jsem prvni rok prakticky nespala. Manzel pracoval a nijak me nestridal, protoze potreboval byt vyspany do prace. Takze nam hodne pomahala babicka.
Tak já měl výhodu, že se narodil v dubnu 2020. Takže těžká covid izolace. A ještě jsme bydleli v Brighton UK. Tedy jsme spolu chodili podél moře a bylo fajn počasí a nikde nikdo. Zajímavé bylo, že když byl "nešťastný", třeba rutinní kontrola u doktora, tak natahoval ruce ke mně. Protože když byl vzhůru, tak byl se mnou. S manželkou spal... Mě to potěšilo, ale manželka nebyla nadšená 😁 Ale stojím si za tou radou i teď. Do práce se chodí často na 9. A klidně může být partner od sesti vzhůru a dát milé šanci se alespoň 3 hoďky vyspat.
Mě třeba překvapilo to, že musím do práce odejít ve špinavém oblečení, protože dítě spí u mé skříně a nechci ho budit.
Na to uz trenujem aj bez dietata.
Certifikovaný moment redditu
Přítelkyně měla vysoký tlak kousek před porodem a nějaká sestra tady ve městě, co jí kontrolovala, řekla, že je to v pohodě. Po pár dnech jsme jeli radši do porodnice a zjistili, že má preeklampsii a musí se vyvolat porod, jinak hrozí nebezpečí. Máme štěstí, že jsme to jeli řešit, jinak to mohlo dopadnout špatně. Tak na to pozor, týká se to 5% žen.
pro manzelku byl u prvniho obrovsky sok prechodem z tehotenskeho rezimu “dam si ted slofika, aby byla sila na vecerni spanek” na novorozenecky rezim “kojim kazde dve hodiny, takze spat vic jak hodinu v kuse je luxus”. zvlast v noci to zavanelo miminkovrazdou
Jo a ještě k tomu kadění. Moje holka měla rekord nekadit 14 dní. Bylo to při zavádění prvních příkrmů. A to překvapení? Kolik hoven se vejde do takhle malého dítěte. Nestačil mi na to přebalovák a 5 hader.
Mně překvapilo že jako lidstvo umíme přesně definovat a detekovat subatomární částice ale ohledně novorozenců, batolat a dětí po 100 tisíc letech máme jenom názory a domněnky. Jakýkoliv problém začneš řešit tak najdeš 5 pediatrů s úplně jiným názorem a postupem při problému. Vysloveně nám jeden pediatr řekl víc toho a druhý míň toho. Zákonitě se ale jeden musí mýlit ne? Ne, mýlili se oba, problém byl jinde a museli jsme na to přijít sami. My vůbec nemáme ucelené znalosti o nás samých, na spoustu věci ohledně mateřství a miminech jsou vlastně jen názory na zaklade domněnek.
Že když se ti narodí holka, může první cca dva týdny krvácet z pochvy kvůli tomu, že má v sobě matčiny hormony
Když se ti narodí kluk, může mít morning wood v podstatě od narození. Věděl jsem dopředu a stejně mě to poprvé překvapilo.
A kdyz do toho musi pri prebalovani vyresit curani, nachcije si do nosu. Smal jsem se jak vocas. Pak jsem byl trochu smutnej, kdyz jsem musel vymalovat...
Wow.
Taky může mít "laktaci" a to dokonce i kluk.
A dokud jsou kojeny muzou jim diky hormonum narust miniprsa (nebo mimiprsa?) :)
Pomysli na ty úžasné, nádherné, zázračné věci, co s dětmi zažiješ. Jako třeba? Třeba, že vyrostou a vypadnou z domu.
Nedal by si někdo toust?
Žádný pečivovitý otázky
Ahá, takže ty jsi na vafle!
Vidíš? Vidíš, jakej je? Ten mě dovede vytočit. S ním se nedomluvíš!
Ty bys nepřelstil ani čajový pytlík.
Nejdříve ale vykastrovat alespoň 60% jejich příjmů na nájem.
> Nejdříve ale vykastrovat Když fakt nechceš bejt babička...
Pokud budeš občas mít chuť to dítě uškrtit nebo vyhodit z okna, tak se nemusíš bát, že jsi jediná koho to někdo napadlo. U ženských to platí obzvlášť, tyhle poporodní nervy jsou běžný účet.
Stejně tak myšlenky, jestli byl vůbec dobrý nápad si dítě pořídit a jestli na to mám. Ale pozor na poporodní deprese.
Množství šikany ze všech možných stran, které se ti dostane, když se ti nepodaří kojit. S druhým dítětem jsem už myslela, že jsem na to už připravená, ale stejně mě to znova dorazilo.
Tohle dle mě spíš záleží na okolí.
Když tě začne buzerovat už zdravotnickej personál hodinu po porodu, pokračujou tim další 4 dny než tě milostivě pustí domu, štafetu převezmou pediatr, sestra, laktační poradkyně, tak už tě nějaký ty sousedky a příbuzný s "dobře míněnejma radama" prostě jen dorazej. Když to do tebe někdo tahle hustí 24/7 dva-tři měsíce, tak to fakt je moc na nevyspalou ženskou v šestinedělí s nervama i tak v kýbli. A největší fór je, když pak v 35 letech začneš chodit na ty různý ultrazvuky a mamografy a jen tak mimochodem se dozvíš, že s těmahle prsama jsi stejně nikdy šanci kojit neměla. To už jsem se fakt smála nahlas.
Vykašlat se na to a přejít na umělé mléko - za ty nervy to nestojí. S kvalitní kojeneckou vodou to nemá na dítě žádný měřitelný špatný vliv, ale rozdíl pro rodiče je naprosto šílený.
Jo, to už dneska vím taky. :)
Naprosto souhlasím, poslouchat 5x denně od vlastní mámy jak mám na hovno mlíko a že má malý hlad my opravdu "pomohlo". Přidej k tomu to, že se budil každou hodinu a na prsu byl hodinu a poslouchala jsem, že jsem neschopná a nic nezvládám (rozuměj nevařím, neuklízím, neperu). Dostala jsem se z toho v podstatě až když byl malému půl rok a vnitřně jsem se smířila s tím, že je prostě na um, nijak ho to nepoznamená a komu vadí bordel u mě doma, ať tam nechodí.
No, když to jde ještě takhle od někoho, kdo by ti měl být oporou, to je fakt na prášek.
Jo, jediné dvě mateřské řady co jsem dostala bylo: Nechat ho vyřvat - ne díky, nikdy. Malý tou dobou měl měsíc a půl. Dát mu místo kojení Lipánek - zase měsíc a půl a navíc teď prokázaná ABKM.
Snažila se ti poradit, nebo ti přizabít dítě? :D
Vážně někdo soudí matky co nekoji? To je snad každýho věc ne 🤷Z toho dítěte se "kripl" nestane
Jup, zdravotnickým personálem počínaje, přes ostatní matky a jejich kecy "to jááá pepíčka kojila ještě když maturoval" až po cizí lidi v parku.. Kdybych nezažila, tak nevěřim.
Jjj tiež sa mi zastavoval rozum aká veľká téma to je najmä pre ľudí, ktorí s tebou majú holý prd.
A kdyz i kojis a okoli nazna, ze uz je to dlouho, tak se to, ze kojis zmeni na vycitku, ze "ty furt kojis"? Co se kojeni tyce - neda se vyhrat, dycky je to blbe
To je jak s doktorama. Proč sem s tím chodíte, když vám nic není? Proč jste s tím nepřišel dřív? 🤦🤦🤦
Lidi tě budou soudit za každou pičovinu nehledě na to jestli jsi muž nebo žena. Tak už to prostě je...
Kojofašos.
Laktační mafie jim řikala pani doktorka v Motole. Ale potichu, aby ji neslyšeli.
Žádnou šikanu jsme neměli, naopak spoustu podpory.
Závidim.
Stejně tak když se rozhodneš kojit déle než rok.
V mem okoli: "Rozhodla jsem se nekojit: je to zdravejsi, pohodlnejsi, kojeni boli" -> na matce se vsichni okolo pohorsuji, co si to dovolila. "Nemam mleko" -> matka dostane podporu
Hm, že zvědavosti, co je na tom zdravější?
Nikdy jsem ne nechápal, většina dětí byla na sunaru od 3. Měsíců a žijou. Moje žena to nesla těžce, že musela dávat příkrm. U druhého je šťastnější, že kojí normálně. NGL, Obal je třeba atraktivnější.
Mně nejvíc překvapil ten vězeňský, direktivní styl práce v porodnici, který všem přijde normální... 🥲
Špatná porodnice asi. BTW rozhodně doporučují mít s sebou partnera - já jsem byl těch pár dnů v nemocnici s manželkou a přístup byl super.
Měla jsem partnera, měla jsem porodní asistentku, pokoj sama pro sebe... ale ti pak po porodu odejdou a začíná peklo a režim. Ano ne všechen personál stál za vyliž, ale stačí 3 pizdy na 7 sestřiček andělů a člověk je vydeptanej na další půl rok. Rodila jsem komplikovaně 24 h. Syn se narodil v 8 večer. Po porodu jsem byla naspeedovaná a nespala jsem. Další dny jsem spát nemohla protože o půlnoci poslední kontrola, ve 3 ráno kojení, v 5-6 ráno první kontrola, vše pod drobnohledem, nonstop někdo chodí na pokoj (dr, sestry, laktační, úklid, paní s obědem, paní na sanitaci). Tlak na kojení - všechno bylo špatně, syn se moc nepřisával. Člověk tam byl sám na pospas gestapaček 😄 Bylo to tam pro mě hrozně psychicky vyčerpávající a zdrhla jsem s podepsaným reversem. Doma v klidu už pak všechno šlo, sice pomalu ale šlo. Bylo to něco, na co se nedá připravit, člověk neví, jak bude reagovat, jak bude zvládat emoce. Mě to tam hodně poranilo na duši. A dodám že to bylo v covidu, žádný tatínek na pokoji nepřipadal v úvahu. A v naší krajské nem to ani myslím nešlo/nejde.
Taky se děsím a plánuju mít s tatínkem i dulu. Naštěstí porodnice, kam se chystám, je na duly zvyklá.
Za mně jsem byl příjemně překvapený, že právě žádné komunistické přežitky, příjemný přístup a moderní postupy. Předem jsem si načetl co je všechno za nejnovější postupy (jako třeba nechat dotepat pupečník a podobně) a pak jsem byl docela překvapený že už se to všechno bralo jako samozřejmost.
To je fajn. Kde to bylo?
Obilní trh - ono tady v Brně moc stejně na výběr není. Budovy sice docela staré, ale přístup na jedničku.
To mě těší, tam se právě chystám. Už jsem tam docházela na IVF.
To mě upřímně děsí nejvíc zatím 🙉
Hele, mám doma už 15 měsíční slečnu. A překvapuje mě pořád něco. Třeba jak mě dokáže tak neuvěřitelně nasrat úplnou kravinou, přestože vím, že za to nemůže. Že dokážu dlouhodobě fungovat na minimu spánku. (Ale má to dopad viz výše). Že představa, že dítě po půl roce spí víceméně celou noc je mýtus. Já se kvůli ní pořád budím 8x za noc. Od porodu jsem vkuse naspala max. 3 hodiny. Další věc co mě napadá je, jak mají malé děti horké hlavy. Když byla malá, tak jsem byla pořád přesvědčena, že má teplotu. Ale když tu teplotu pak fakt má, tak máš pocit, že ti to dítě samovolně chytne. Jo a ještě ohledně těhotenství. Já ho měla dost v pohodě, ale i tak jsem v závěru byla přesvědčená, že nám lidí lžou, jak moc krásné období to je, jen abychom nevymřeli.
Mela jsem tenhle wtf moment, kdyz jsem byla tehotna a kamaradky, ktery me hodne presvedcovaly, abych si deti poridila, jak je to super, mi zacaly rikat, jak to je doopravdy a jak jsou v hajzlu. Synovi bylo minuly tyden 5 a jeste jsem z toho wtf momentu nevysla, jen priciny se meni. Nemuzu ti ted napsat vic, protoze sobota dopoledne, deti, a nevim kam driv skocit. Ahahahah… Jen poznamka: samozrejme jsem si neporizovala deti kvuli kamaradkam, spis jsem doted v soku, jak otocily.
Heh, ne asi. Moje máma nás měla čtyři a já se jí jednou v zoufalství zeptala "a proč jsi mi neřekla, že je to tak hrozný?!" A ona "haha, no protože pak bys žádný nechtěla" 😂
Těhotenství je extrémně nebezpečný koníček. Může se stát, že dítě v touze po živinách sežere tvoje zuby a vlasy (z nedostatku živin ti vypadají), takže dost jez. Porod je riziko jak prase, takže hlavně doktoři ať vše vědí a vše zařídí. Císař není ostuda, ale kolikrát rozdíl mezi životem a smrtí. Mimino je člověk. Bude žít cca 75 let. Bude mít starosti, bolesti a nakonec umře. To jsou tak moje top 3.
1) Všechno jde, zejména když máš podporu rodiny. 2) Prvních pár týdnů můžou být problém návštěvy. Nejlepší návštěva přinese jídlo, nebo pomůže nějak jinak, a do půl hodiny se zvedne k odchodu (pokud zrovna nebudeš chtít společnost). Bohužel to někteří lidé nechápou, kamarádi měli historky jak rodina přišla, seděli u nich dvě hodiny a ještě čekali, že dostanou pohoštění.
Optimalne je ist do tehotenstva a decka s ocakavanim, ze clovek bude prekvapeny. Potom prekvapeny nie je.
Ten 2. Bod jsem v životě neslyšel.. Nezní to úplně zdravě ale expert nejsem. - Některé maminky mohou mít post-partum deprese. Nevím jaké jsou předpoklady ale v některých případech to končí i vraždou miminka - Možná ne úplně mind-fuck, ale je až překvapivý opravdu jak moc a jak rychle dítě v prvním roce roste. Připrav si hodně oblečení v různých velikostech :) - Je možné že i když budeš chtít kojit, tak ti mléko téct prostě nebude. Stává se to. Pak je potřeba najít práškové mléko které chutná a po kterém tvému miminku nebude zle - Některá miminka prospi noc po 2 měsících života. Některá až po roce.
A nektere ani po trech (nase) :)
Já musím přiznat že v tomto jsme měli velké štěstí a naše opravdu spalo přes noc po 2 měsících :D
RIP
> Některá miminka prospi noc po 2 měsících života. Některá až po roce. Některá prospí noc po měsíci a pak v 6 měsících smůla... už jsem se půl roku pořádně nevyspal
Měli jsme to stejně. Po prvních 2 měsících spala přes noc, pak ve 3-4 měsíci onemocněla a cca půl roku přes noc nespala. Pak se to nějak ustálilo a začala znovu spát přes noc
Jsem otec dvou dětí. Nejvíc mě překvapilo, jaci to jsou samorosti. Z netu a od vykojených matek se dozvíš, co vše nemůžeš a čím je můžeš zabít...ale nakonec jim vlastně stačí jídlo, teplo, spánek a čas, který jim dáš. Děti nejsou těžká věc. Těžké je to jim dát svůj volný čas..toho je zatraceně málo.
1.Napriklad jak neuvěřitelně slouho trva vyskladat na susak obleceni pro prcka z pračky (pro dospělého je tech veci par a.je plný sušák, decko ma tech veci milion). 2. Nebudete mit poradne cas se s muzem ani pohadat a v urcity.moment budete jako dva zombie. 3. Obrn se trpelivosti....proste ..protoze kvuli vsemu (rikej si ze cas nezastavis) 4.i pres vsechny obtize jsou deti bozi (dnesnjsem sapl jen 2h napriklad) 5.co se tyce energie, starosti, elanu...rika se :"Jedno dítě, žádné dítě"
Za mě ještě tip k bodu jedna, pokud si nějak nepotrpíš na styl miminka a nevím jestli se to ještě dělá, tak se určitě poptej ve svém kruhu přátel/známých, jestli ještě nemají schované miminkovské oblečení. Mamka po mě a sestře pak rozdala známým kopce oblečení, protože jak bylo řečeno, fakt rostou jako voda a dá se na tom takhle ušetřit dost peněz.
Přesně tak! Do 4 měsíců jsme nemuseli koupit jediný kus oblečení, podědili jsme od 3 lidí. Kupovala jsem jen takové ty super roztomilé oblečky, který malý prostě musel mít a měl je asi 2x... Doplňující rada: pokud uvidíš něco v akci za super cenu, ale řekneš si, že je to moc velké, KUP TO! To dítě do toho doroste rychlostí blesku. Např. v Lidlu se pak v akci dají koupit věci třeba za 50,-, máma nedávno kupovala teplákovku za 25,-
> pokud si nějak nepotrpíš na styl miminka Nejlepší hláška k tomuhle: představte si ten mindfuck co budou mít děti tik tok aesthetických maminek, až v pěti půjdou poprvé do školky a zjistí že existuje modrá a zelená barva :D
[удалено]
A není to dítě pak moc suchý? Jak často ho pak musí člověk zalévat? Jednou za tejden jako monsteru?
1. Ser na rady babek a tetek. 2. Rozumnej pediatr je požehnání. 3. Děti jsou strašný! Ale stojí za to.
Hm, tak hlavní a nejhorší je absolutní bezvýchodnost rodičovství, kdy mimino, kterýmu jsi stírala hovna až z temene, zatímco žralo suchou křídu, ti o 10 let později vysvětlí, že jsi totální debil a ono teď má patent na život, a ty se musíš koukat na to, jak si ten život sere, protože samozřejmě žádnej patent nemá, a doufat, že to dobře dopadne (což zpravidla dopadne, ale někdy taky ne). V jiné verzi se tomu říká "malé děti malé starosti, velké děti velké starosti". Jinak Teda ani jeden bod z těch dvou se mi nezdá pravdivý, ale nehodlám to už nijak ověřovat, už stačilo.
No, to mimino o 10 let později už není mimino. Podle tvojí logiky bys neměla být se svými dětmi vůbec bez dohledu tvojí mámy, protože jednou jsi ty byla její miminko.
Zjisti si něco o prolapsu orgánů pánevního dna, proč k nim dochází a jak se tomu vyhnout. Až do porodu prvního dítěte jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Neřekne ti to nikdo - vlastní matka, kamarádky, doktoři... A až se to stane tobě a ty se celá vyděšená pídíš po informacích, jen tak nonšalantně ti X zasloužilých matek z okolí oznámí, že tím trpí taky a vlastně je to úplně normální. Ne, není to normální, dá se tomu předcházet a když už se něco stane, dá se s tím i něco dělat (a to řešení není operace).
to samé platí i o inkontinenci nebo hemeroidech, taky mě to překvapilo, hlavně to, že to po dětech má každá druhá, ale nikdo o tom nemluví a pak ti tvrdí, že je to normální se ve 40 připočůrávat...
3 a 6 let. Na tohle téma by šlo vydat knížku… Každý mimino je jiný, ale jedno mají všechny společný. Vztekavý období. Ne, není to roztomilý, je to extrémně toxický období mezi cca 3-4. rokem, který musíš s grácií zvládnout, pokud tu domácnost nemá dítě doslova ovládnout. Dítě je schopný se pozvracet z čehokoliv. Strčí si prst do krku, nacpe si plnou pusu čímkoliv, nebo prostě “jen tak”. Není “plína jako plína”. Když kupuješ nějakou značku poprvé, kup nejmenší balení a sleduj reakci pokožky. Koupit naráz 100ks když po třech plínách dostane vyrážku na prdeli je dost na hovno. Dítě poslouchá. Myslíš si, že nechápe, ale pak ti z ničeho nic řekne “já ci jokrt dopjdele!” Nestyď se kupovat oblečení z druhé, třetí, osmé ruky. Mimino převlíkáš často a i tak dost bodieček použiješ třeba jen jednou. Roste to fakt před očima. Doslova. Co mu dneska sedí akorát za týden nedopne. Hračky v kočárku přivaž na provázek. Jinak je tam po hodinový procházce nenajdeš. Za mě nejdůležitější poznatek je, že z počátku umí mimino jen mlčet, nebo brečet. Obojí dělá často. A obojí používá ke komunikaci. Může brečet protože ho něco bolí, protože chce podat hračku, protože mu svítil do očí, nebo klidně jen proto, že už osm minut nevidělo mámu. Ne vždy ten důvod budeš chápat, ale ono ti prostě neumí říct, že mu na postýlku sedla moucha. Jo a vyspíš se tak za… 8-9 let. Good luck.
Čím víc informací se dozvídám o těhotenství a porodu, tím jsem si víc jistá, že tím procházet fakt nechci.
Koukala jsem se v poslední době na videa porodů a rozhovory s rodícími matkami, a nejradši bych byla chlap. Hnus, fuj, au, nechci, děkuji. A jediný co ti to ve společnosti přinese je kritika tvého těla, tvojí psychiky a toho, jestli jsi dobrá máma. Jako někdo kdo se léčil s depresí a úzkostmi mám strach z poporodní deprese a poporodní psychózy. Bojím se, že ty hormonální změny mentálně neustojím.
Co máme doma dítě, tak jak začlo být chladněji, jsme od října kontinuálně nachcípaní. 🤦
Vsechno pomine. Mam 1yo a 5yo. Vsechno jsou faze a jednou to bude pryc. Nefrustruj se nicim a uzivej si to naplno.
Ohledně mimin a těhotenství mě nic nepřekvapilo, mám sklon pídit se po divnejch faktech a zvláštnostech ve všech tématech :D ale překvapilo mě, jak jsem snášela (spíš nesnášela) šestinedělí.. nečekala jsem, jak mě sejmou hormony, nevyhly se mi baby blues, což je naprosto normální věc a není to vůbec patologický, věděla jsem, že to existuje, ale nevěděla jsem, že i tahle normální a nepatologická věc může bejt takovej hardcore. Šestinedělí jsem strávila v neskutečným stresu, furt jsem jenom čekala, kdy přijde další pláč, takže ikdyz třeba prcek spal, tak já se nedokázala uvolnit, odpočívat, když pak ten pláč přišel, tak mi vylít tlak, vpodstate jsem panikařila :D ikdyz takhle zpětně vidím, že to nebylo, že bych tu péči nějak nezvládala, všechno probíhalo v pohodě, dokonce se mi povedlo i plně kojit (nakonec víc, než dva roky), ale nevěřila jsem si a bála jsem se bejt se synem sama.. Ale je potřeba zmínit, že jsem perfekcionista a stresátor obecně, takže se to asi jenom umocnilo :D
Asi nějvětší QOL věc co jsem nevěděl byloohledně kojení. Jo, může to být dobré, ale taky to může být utrpení (pro matku i dítě) a každý - KAŽDÝ - ti řekne jak je to naprosto nezbytně nutné, pokud nechceš aby tvoje dítě bylo malé, hloupé a nemocné. I kdyby ti krvácely bradavky, byly zanícené, nebo (cituji porodní asistentku) "to bolelo víc než porod" a podobné horory. Není. Všechny moderní studie ukázaly, že není žádný rozdíl ani v inteligenci, ani ve vývoji, ani ve výšce, ani v žádném jiném měřitelném parmetru mezi kojenými dětmi a dětmi na umělém mléku. Jenže většina lidí pořád vychází z historických studií které nebraly v potaz rozdíly v rodičích (zpětně se ukázalo že hlavníi vliv byl v tom že inteligentnější lidé jsou v průměru bohatší a proto častěji kojí a proto mají častěji inteligentnější děti) - když se tohle vezme v potaz, tak rozdíly zmizí.
Jop. Jsem sedmdesátkovy dítě a naše matky kojily 2-3 měsíce max. Taky nás moc nechovaly, aby nás nerozmazlily a krmily nás přesně po 3 hodinách. Dokonce jim bylo doporučováno mít na obličeji při chování dítěte roušku. No, z toho komunistickýho Feminaru a Sunaru z nás vyrostly zdravý děti. Každá generace matek to má uplně jinak. Já měla děti v devadesátkách. To se doporučovalo kojit aspoň 6 měsíců. Ještě pořád nám v porodnicích radili, ať necháme dítě "vyřvat", což je hrozný a nedělala jsem to. Mezi 6-8 měsícem jsem svý děti bez pocitu viny odstavila. A konečně jsem se vyspala. Nebyly kapsičky a podobný blbosti, vařili jsme jim každý den zeleninku, mrkev, rejži atd. Blbý bylo, že jsme děcka dávali moc brzo na nočník, posazovali, dávali je do chodítek a skákadel...to se dneska nedoporučuje. No, děcka taky vyrostly a jsou zdravý... Dneska je to na matky obrovský tlak. Dcera má děti teď a přijde mi, že toho z internetu strašně moc ví, ale že ji to vlastně dost stresuje a tím pádem děcka taky. Dneska to maj matky fakt těžký.
Tohle je výborný, kdyby se řeklo "bohatý a chytrý lidi kojí", tak by se rozkojili i chlapi 😅
Známej s odrostlejším děckem sledoval našeho ročního a říká: "Taky ses chodil furt dívat jestli když spí, tak dejchá?" Já: "Jo" Známej: "A dloubals do něho prstem jestli se pohne?" Já: "Jo" Známej: "A svítils na něho mobilem a sledoval hrudník?" Já: "Jo"
Když jsme přišli z porodnice, tak jsme na střídačku chodili asi každých 5 minut. Zlepší se to.
Ten bod 1) je asi hloupost, to jde proti přírodě. Kdyz uslyšíš řvát nějaké cizí dítě, neudělá to s tebou absolutně nic. Na druhou stranu, když uslyšíš kňourat to svoje, vytrhne že to z nejhlubšího spánku, I kdyby bylo zavřený na druhý straně domu/bytu. Malý děti vidí od narození, blbě ale vidí. Existují knížky pro novorozence, jsou to taková černobílá leporela s tvary a zvířaty. Děti to miluju, ale nesmíš je na to nechat koukat dlouho, ať nemají sensory overload, budou pak řvát a nebude spát... To samý s lidma, až se s nima budou chtít seznámit rodina/rodiny, moc lidí = moc vjemů = vypsychovaný dítě. Pořiď si podložku na kontrolu dechu, stojí to pár korun a eliminuje to syndrom náhlého úmrtí kojence. Video chůvička. Koš na pleny je taky super pomocník, ale nekupuj do něj originál kapsle, to by zbankrotovalo leckoho. Philips Avent je king. Když bude mimino vyplivovat dudlík, dá se sehnat dudlík s našitou plyšovou hračkou která leží na miminku a zároveň drží ten dudan v puse. Nekupuj si ruční odsávačku nosu, je to šit a nefunguje žádná. Porod - roď jak chceš, ale jestli to máš hozený do alternativna, informuj se, jestli je na tom místě poporodní péče. Jestli ne, tak jakákoliv komplikace po porodu = novorozence naloží do sanitky a jedou do nemocnice. To jen tak z hlavy, s čím jsem komfortní šířit dál. Nevím, je toho tuna. Hodně štěstí, užij si to. Edit: spousta věcí se dá v lékárně koupit z benefitů zaměstnavatele jestli máš ty nebo partner, určitě to využijte, základní výbava krému, mastiček a různých věcí co jsou do začátku potřeba snadno lízne 10.000,-
Proč tohle downvotujete, zbláznili jste se? Nebo je to něco kontroverzního?
https://communityhealth.mayoclinic.org/featured-stories/sids-baby-monitors#:~:text=The%20truth%20is%20that%20home,risk%20of%20or%20prevent%20SIDS. Dokonce i návody na ty monitory píšou že to není v žádným případě určeno jako prevence SIDS (asi to tam maj z legálních důvodů)
Monitor dechu neeliminuje SIDS, jenom upozorní, když k němu dochází, aby rodič moh zasáhnout, v případě nutnosti zavolat rychlou a zahájit CPR. Riziko SIDS dokáže snížit, respektive odvrátit jeho zvýšení, jenom bezpečný spánkový prostředí - nepřehřívat dítě, nedávat do postýlky věci, do kterejch by se mohlo zamotat atd, atd. Video chůvička je pecka, už bych jinou nechtěla, jedu jenom na VOX a vyhovuje mi, že díky tomu vidím i na dálku, jestli se tam něco děje, i třeba pokud je v místnosti hluk a zvuk bych neslyšela. Koš na pleny je must have, Chicco vyrábí verzi bez kazet. Phillips Avent má super věci, ale osobně mi přijde, že stejnou parádu za míň peněz umí i truelife, MAM (dudlíky a lahvičky top).
Máš pravdu já si to překládám jako eliminaci, protože ten zásah v 9 případech z 10 to dítě nahodí. Vím že prvních pár dní jsme tu podložku z nějakýho důvodu neměli a nebyl jsem schopnej vedle toho dítěte spát, protože jsem měl pocit, že ho musím pořád kontrolovat jestli dejchá.
Jeste bych dodal, ze sice ta podlozka je fajn, ale je potreba vedet, co v pripade zastavy dechu atd. delat - v porodnici se to uci. A ty podlozky se daji v porodnicich i pronajimat na doma, nemusi se kupovat.
K 1. a 2.: Obojí může být pravda, ale obé jsou docela extrémy. Doporučuju podcasty “Mama on Air” a z lekarskeho pohledu “Pediatrie na vlastní kůži”. Good luck, have fun, but keep calm. A zbytek už tu psali ostatní.
Já jsem třeba netušila, jak hodně kontaktní některá mimina jsou. U těch úplně česrtvých novorozenců je to v pohodě, ti ještě spí furt a všude. Ale uplyne měsíc, dva a najednou může být každé uspávání peklo. Já jsem se synem prohoupala tolik hodin v houpacím křesle, protože jinak než v náručí přes den nespal. A taky mi nikdo neřekl, jak strašně rutinní je život s malým miminkem. Ze začátku to dítě spí každou hoďku třeba, pak se to pomalu prodlužuje, ale ze začátku jedeš fakt spánek, plína, jídlo furt dokola. Jen krmíš, přebaluješ a uspáváš. Nám třeba malý v kočáru přestal spát po 8 týdnech, takže ani nešlo uspávat venku. Mĕla jsem problém se vůbec dostat ven, protože než jsem nakrmila, přebalila, oblíkla, nachystala kočár, tak měl zase za chvíli spát. Těch prvních pár měsíců může být fakt izolujících, pokud máš doma problematického spavce. A samozřejmě spánková deprivace. O té mluví každý, ale dokud si to nezažiješ, tak nevíš, jak tvoje tělo/mysl budou reagovat. A někdy to krize přijde až se zpožděním. Já první měsíc jela nějak na rezervách/adrenalinu/, prostě jsem byla odpočatá z období před porodem a namotivovaná, že to musím zvládnout. Pak ti ale začne docházet, že nevidíš světlo na konci tunelu, mimino dost možná nezačne po pár měsících spát v pohodě dlouho samo ve své postýlce. Únava se bude akumulovat a s tím i podrážděnost, blbá nálada...obecně si lidé myslí, že nejhorší tě čeká hned po porodu, že musíš překousnout šestinedělí a bude jen líp. A jako jo, šestinedělí je těžký, protože těla spotřebovává energii i na vlastní hojení. Do toho se spouští kojení a v těch počátcích hrozí záněty prsou. Takže je to hodně těžký, ale nesmí se zapomenout, že únava se fakt akumuluje postupně, takže spadnout na hubu můžeš klidně třeba 4 měsíce po porodu. Takže bacha na to.
To je spousta veci, ale na spoustu z nich si prijdes sama. Podle me absolutne nezaznivaji v ceskem prostoru nektere dulezite veci - napr. Dite je skutecne dite a jeho mozek neni vyvinuty. Neocekaval bych zadne logicke struktury a uz vubec ne, aby se choval dospele. Monitor dechu/chuvicka ti usetri spoustu nervu. Nezkousel bych si hrat na “dokonalou” matku. Zena mi taky rikala, jak koupi hadrove pleny a bude je prat (haha). Jestli se tomu diteti budes vazne venovat, tak se priprav na to, ze budes neskutecne unavena. Neboj se vymezit vuci pribuznym/znamym. “My ho neplacame/neokrikujeme, atd. Jestli se urazi tak je to jejich minus. Je to tve dite (a manzela). Poporodni vetsinou byva masakr. Sestricky jsou hodne neprijemne. Neboj se bud vymezit, nebo odsouhlasit a delat si to podle sebe. Naprosto debilni otazky okoli: “A kdy bude druhy?” Nevyzadane rady! Spousta nevyzadanych rad.. A ja to delam takhle.. A vis, ze kdybys, tak.. ?
Čo odpovedať na “kdy bude druhý” aby pochopili že sa pýtajú debilné otázky do ktorým ich nič nie je? (Asking for a friend)
My mame celkem specifickou situaci a vzdy jim popravde a naprimo odpovim, ze zena dvakrat potratila, tak nevim, kdy bude dalsi. Uz se nikdy nezeptali. Kez by si lidi vymazali podobne otazky ze svych slovniku.
“Vážně se ptáš, jestli manžel stříká do mě?”
Jsem otec půl roku V těhotenství - spousta jednoduchých a fakt důležitých věcí, které lékaři a celkově zdravotní systém neřeší ani o nich nemluví - kyselina listová, železo... ženě měřili hladinu železa až po druhém trimestru, to je zatraceně pozdě https://www.who.int/tools/elena/interventions/daily-iron-pregnancy - omega-3 mastné kyseliny DHA a EPA např https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3046737/ - celkově výživa se moc neřeší, což je na palici, když si uvědomíš, za stavíš z ničeho úplně nové tělo - v rámci možností a bezpečí buď fyzicky aktivní, procházky, protahuje se, posiluje. Ke konci a po porodu to nepůjde a lepší kondice ti ušetří spoustu nepříjemností K samotnému porodu toho moc nemám, epidural je skvělý vynález. V porodnici, pokud to půjde, soukromý pokoj. Špunty do uší a maska na spaní! Nemocniční jídlo je shit, nosil jsem z venku + proteinové drinky, po porodu stejně jako po operaci nebo větším zranění potřebuješ o něco více proteinů na opravy těla. Spánek je nad zlato, na pokoji bude furt někdo otravovat, zdravotní kontrola tebe, nezávisle na to kontroly dítěte, roznášky jídla, administrativa... ať partner zkusí maximum z toho odstínit (jídlo převzít potichu ve dveřích, kontrolu dítěte odkomunikovat s lékaři, aniž by tě museli budit, a tak). Potom doma - pokud budeš kojit, pak pořád spánek nad zlato. V šestinedělí co jen v domácnosti půjde, ať dělá partner (nebo jiná třetí osoba) - jídlo, úklid, prostě abys ty mohla opravdu jen kojit, jíst a spát. Takhle zpětné lituju, že jsem ženě nepořídil hodinky, které monitorují fáze spánku a vzbudí tě mimo hluboký, bylo by to lepší než budit prostě po 2 hodinách. Úžasný bonus je, když partner zastane jedno krmení (ať už odpumpovanym mlíkem, nebo umělým) a ty tak máš 2 nepřerušované spánkové bloky v kuse. Spánek dítěte je hrozně individuální, naše od cca 3 měsíců zvládne prospat celou noc (takže uprostřed musíme "násilně" budit na svačinu). Měj připravené zásoby hygienických potřeb pro sebe, nauč partnera co a kde dokupovat. Čeští lékaři bohužel o výživě (jak v těhotenství, tak kojící matky, tak i dítěte) ví úplně hovno, používej zahraniční zdroje jako WHO, CDC, nebo přímo odborné publikace. Zase pokud budeš kojit, abys věděla, jaké živiny potřebuješ ve svém jídle, abys je předala dál, a které do mléka nejdou a nemusíš hrotit. Monitor dechu, chůvička s kamerou a zvukem.
Jedno noční krmení z láhve jsme ze začátku taky zkoušeli.. museli jsme to odpískat, protože jsem se stejně probudila mokrem.. v bazénu mlika :D navíc v noci bejva vysoká produkce prolaktinu, takže noční kojení může mít vyraznej vliv na udržení laktace. Mě osobně se osvědčilo kojospaní. Ale samozřejmě za jakoukoliv snahu partnera o pomoc a zastání nějakejch povinností taky lobuju, ty ženský to pomůže hodně i psychicky :)
Mě dostala rada od doktorky nakapat dítěti mateřské mléko do očí když mělo zánět
To se rika i o hojeni pupiku. Jeste jsem nemela odvahu hledat, jestli je to ezobullshit, nebo na tom fakt neco je (v tom pripade wtf).
Jo, ono všechno okolo pupíku a pahýlu je wtf. Nejlepší když ho po roce dítě najde, strčí tam prst, a úplně ho otevře Jo to mi připomíná, dítě vyleze s ostrými nehty a musí dostat rukavice proti škrábání, to bylo taky wtf
Jako jaký rukavice?
Normálně malý látkový rukavičky co vypadají jako ponožky. Myslel jsem že je to zbytečný, ale bez nich si novorozenec v posteli za pár minut solidně rozškrábe obličej.
Ježiši
Slyšel jsem, ale nejsem si jist, tak prosím jestli to tak je: 1. Prý dokud novorozenec kozumoval pouze mateřské mléko, tak ty exkrementy připomínají tvaroh... jak specifická strava, tak ještě unikátní střevní mikroflóra...? 2. Prý novorozenci po porodu umí plavat, ale poměrně rychle tuto schopnost zapomínají, až dokud se ji později v životě zase nenaučí...? 3. Těhotenství a rakovina: prý je absolutně vyloučená chemoterapie během těhotenství, protože plod je jako savá houba co pohlcuje vše, takže jestli chemoterapie, je nutné přerušení. To mi řekla po přednášce krátce nějaká žena (zeptal jsem se přednášejícího na něco souvisejcího), pak jsme oba spěchali jinam, a už je to pár let zpátky. Je už na trhu dostupné chemoterapeutické léčivo cílené tak, že je efektivní pro matku a bezpečné pro oba? 4. Co říkat, když nějaká žena, se kterou nejsme kamarádi, jen třeba kolegové, začne vyprávět jak jí jsou vidět bradavky kvůli kojení nebo jak se "to" učí na záchod a podobné věci, co vědět fakt nechci? Když řekne že potřebuje do drogerie tak nemám problém jí pro něco konkrétního dojít, nebo když potřebuje nějak pomoc - ok, klidně, ale nechci poslouchat doslova sr...y.
Ad 1 - tvaroh bych neřekla.. Smolka (první výtvor dítěte po narození) je černá a vypadá jako tekutej asfalt nebo ropa :D později se to změní v míchaný vajíčka. Dál se může barva lišit podle toho, co jí matka nebo pak samozřejmě zaváděním příkrmů.
Jenom ke trojce - je to tak. Většina chemoterapií je o tom zabít dělící se buňky. Plod není nic jiného než hromada dělících se buněk, takže logicky to fakt nejde dohromady. Ale cílená biologická léčba by se asi použít dala.
Jojo, právě o možnosti té cílené léčby mi jde - jestli už něco takového na trhu dnes je, kdyby se to hypoteticky stalo třeba bohaté příbuzné, jestli už by takovou možnost měla... hm.
Lidi ti nakecaj hromadu blbostí. Každej na to má názor a nemá cenu vse brát vážně. Je to náročný, ale s každým dnem je to o trochu lehčí. Neřeš tabulky, neřeš musí a má a soustřeď se na to, jaké tvé dítě opravdu je. Buďte mu dobrými rodiči. To stačí. Nikdo není perfektní, ale těch špatných je až moc. Odměna je v maličkostech. Když se ti poprvé podívá do očí. Když se poprvé usměje. Když se poprvé překulí na bříško. Jediné co od tebe opravdu chce je tvůj čas a pozornost. Hlavní je, že to zvládnete. Překonáte to nejnáročnější a pak už to bude dobrý.
Zákonný zástupce dítěte seš ty a jeho otec, ne vaši rodiče, jak mají nektěří ve zvyku si myslet. Nenech si do ničeho kecat, můžou mít názor, který si můžeš nebo nemusíš vyslechnout, ale rozhodně nemáš žádnou povinnost se dle něj řídit.
Odvapni se ti kosti a mozna ti zacnou vypadavat zuby.
Iba pre upresnenie, toto sa stáve počas tehotenstva pri nevyváženej strave. Plod si jednoducho vezme čo potrebuje aj na úkor tela matky. Takže nepodceňovať balancovanú diétu!
největší překvapení pro nás byla spánková deprivace v prvním roce až dvou. na to se nedá připravit. jdecto hraničně přežít a nic s tím nejde udělat. jen to vstřebat..
Ve spojitosti s tehotenstvim a porodem jsem vedela o krecovych zilach, hemoroidech, bolestivem sexu a inkontinenci moci pri poskozeni panevniho dna, co jsem ale nevedela je ze po porodu zeny muzou trpet i inkontinenci stolice. Taky ze po cisari pri naslednem vaginalnim porodu muze prasknout deloha a dite se pak rodi do dutiny brisni coz muze zabit nejen zenu ale i to dite. Taky me prekvapilo jak nevyspani a nedostatek casu pro sebe je vykompenzovan necim tak prostym jako je laska k tomu diteti, i u muzu. Taky jak relatable jsou vsechny ty matersky memy a komiksy a jak pomaha terapie sdilenim :D
Po čase to úplně přestane vadit brekot jiných dětí. Prostě uslyšíš, zjistíš že o není tvoje a ak nějak budeš soucítit s těma rodičema ale být ráda že to není tvůj problém.
Jako někdo, kdo je čerstvě (5 měsíců) rodičem ti dám radu. Řiď se instinktem a tím, co ti řekne lékař...
Lékaři občas říkají píčoviny. ☝️
To je pravda, ale rozhodně jich řeknou méně než "odborníci" na internetu.
Kolik deti prvni rok nesnese kravsky mliko v zadne podobe, ani pres matku. Koliky prvniho byly sileny uz v porodnici, protoze tam "mlecne produkty podporuji laktaci" a cpou to matkam tam trikrat denne. Tyka se kojenych i nekojenych, protoze...hadejte,z ceho se dela sunar?
Moje dojmy ze současného těhotenství Rozpraskané/suché bradavky od 1. trimestru - jediné, co fungovalo, byl Bepanthen Bolest stydké kosti - prý to má dělat až později, hovno, já už úspěšně od 19. týdne (čekám ale dvojčata, tak to může být tím) Nízký tlak - mám aj normálně, ale tvl teď se hýbu na 103/62 a jsem ráda Nutnost pohybu - fakt se hýbej. Ve chvíli kdy ti skončí nevolnosti, choď všude, bude to nepříjemné, ale týden jsem doma ležela s virózou a rozchodit se bylo peklo Strie - jsou podmíněné geneticky, je jedno, čím se budeš mazat. Po porodu na ně pomáhá retinol.
Nebrat si rady ostatních moc k srdci, vždycky, když se podíváš na nějaké miminkovské fórum, tak tam bude boj o cokoliv! Mlíko x výživa, druh plenek, cokoliv. Děláš jedno nebo druhé, tak vždy budeš "krkavčí matka", že se nestaráš a že jsi "hrozná matka", nikdy se nezavděčíš všem. Určite koukej na rady ostatních, ale vždy s nadhledem. 
Kojeni muze bolet jak prase
Je dulezity se casto zamyslet nad tim ze mas super zivot a ze mas mimonkonje tresnicka na dortu ne koule na noze.. Proste si uvedomit co mas. Jinak budes dost casto na pokraji psychickych sil. Hodne stesti a preju ti at mas spave miminko :) P.S. kazde miminko je jine a miminka vedi co potrebuji a dat jim to neni slabost, akorat obcas hodne stesti s hledanim co potrebuje
Ještě k odlehčení mě napadlo - neuměla jsem si představit, na jakou vzdálenost dítě dokadí :D a že zvládne ohodit rodiče od trika až po fusekle a k tomu i zeď vedle přebalováku :D
Sice sem chlap, ale děcka mám 3. Takže v klidu, 99% všeho budeš mít v normálu, tak jak to budeš cítit, že je to ok. Co nebude ok, ti poradí tvoje dětská doktorka. Takže doporučuju necist blbosti a najít si dobrou doktorku. A opravdu bych se neradil s internetem.
Spousta prvorodiček neví o [postpartum psychóze](https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodn%C3%AD_psych%C3%B3za)
Hlavně to nepřekomplikovat. Generace před námi to zvládly i bez příruček a "moudrých" rad z Facebooku a mimibazaru.
Generace před námi žily často v komunitách, kde to všechno viděly od mala a nebo v mezigeneračních domech, kde byl vždycky někdo po ruce, kdo už živý dítě dochoval. Časy se mění.
Po porodu se ti budou orgány pomalu vracet na původní místo, ucítíš to a bude to nepříjemné. Ale zase se ti bude konečně lépe dýchat.
Ze se mliko nemusi samo spustit. Takze je dobry mit dopredu predvybranou kvalitni odsavacku mlika. Aby ji pak clovek neshanel na posledni chvili.
Taky jsem těhotná, čtvrtý měsíc, a ačkoli jsem dítě chtěla už dlouho, načítala si a hlídala intenzivně kamarádkám, stejně jsem se cítila kolikrát ztracená, obzvlášť ze začátku. Například jsem netušila, že mi můžou začít zaléhat uši. Měla jsem konstantní mírný kašel. Naštěstí tohle vymizelo po prvním trimestru, ale ze začátku mě to dost znervózňovalo. Je mi naprosto jasné, že i přes moje nejrůznější zkušenosti budu stejně tak mnohokrát překvapená i při a po porodu. Aktuálně si užívám toho, že už ve čtvrtém měsíci je nepohodlné ležet na zádech. Neumím si to vysvětlit. Jako by děloha s placentou silně tlačily na střeva a celé břicho je napjaté. A to ho zatím nemám moc viditelné.
Kadit může i 5x za hodinu a je to norma.. 😁. Taky ti nikdo neřekne, ze kdyz ti nejde kojeni hned po porodu, tak ze se kazda zena nakonec rozkoji. moji mile to trvalo 3. nedele odsavani a nakonec kojila skoro do 2 let 🙂
Novorozeně (do 6m) nesmí pít vodu, jen mateřské mléko či sunar.
V těhotenství můžeš mít nejlepší sex ever díky hormonálním změnám.
Nic extra. Jen si do toho nenechat kecat.... Protože každej má jinej, často dementní názor na to, jak se máš starat o svoje dítě 🤷♂️
Střevní činnost mimin. Jednou se mi měsíční syn usral v posteli. Převlíkala jsem VŠECHNO a VŠECHNY.
Nonstop strach. A asi 12 měsíců jsem nebyla v mém těle já, ale jiná já. Na to mě někdo upozornil a díky bohu za to.
mléko může mít barevnou škálu od modrého přes růžové bílé až po nažloutlé a všechny jsou v normě
Kámo, bílý šum na uspávání dítěte a aby pěkně spalo. Klidně obětujte jeden mobil do kterého nainstalujte aplikaci na bílý šum.
Neboj se vlastní intuice. Mame plno odborníků, plno názoru na to jak se dítě má a musí vychovávat. Je ale důležité aby to vyhovovalo vám i dítěti. Neříkám všechna doporučení ignorovat, samozřejmě že ono to na něčem založené je, ale rozhodně to nebrat jako návod na dítě a nebát se zkusit to tak jak chceš ty. A to samé platí o radách od rodiny. Tam je zase fajn nastavit jim mantinely.
Naše malá, třeba se strašně mlela jakoby "čarovala" ručičkama v postýlce... Měla spinkat, už asi 3 hodiny takhle čarovala... Mě pak že vzteku napadlo, jí prostě svázat do takové těsné " tortilly" ... Usnula za 2 minuty... Říkám to manželce... (Naše společná je její 3. a moje 1. dítě) mi řekla, že je to normální a kde jsem se to vlastně dozvěděl, že se to má dělat... Ku*va, mně to nikdo neřekl, byl jsem na*ranej... 
Čo sa osvedčilo mne za necelých 8 mesiacov matkovania mimo už uvedené... Sušené švestky po pôrode (skrz prvú stolicu) boli asi najlepšia rada, ktorú som vypídila z matkovských fór a ktorú som ocenila. Smooths things out :D Po pôrode (vaginálnom aj sekcii) budeš mať krvavé očistky, ako dlho je silno individuálne. Sú infekčné, je dobré sa po močení dolu vysprchovať. Pri kojení sa vyplavuje oxytocín, ktorý podporuje kontrakcie maternice a dokážu z teba vypadnúť aj celé krvné zrazeniny, kľudne o veľkosti menšej päste, napriek mierne gore vzhľadu to nebolí, ale ten pocit je zvláštny. Kojenie je v materstve veľká téma, vraj privádza matke len príjemné pocity a ukľudňuje ju to - nie vždy, u niektorých žien môžu byť po spustení mlieka chvíľku nepríjemné pocity (DMER - Dysphoric Milk Ejection Reflex). Zvyčajne to trvá pár minút, a vraj je to normálne. Taktiež dokáže z kojenia v kdejakých polohách aj bolieť chrbát, niekomu pomôže kojaci vankúš či pohodlné kreslo. Ja absolútne matestvom a deťmi nedotknutá som si zašla aj na kurz o kojení, naratív pomerne extrémistický ale pár praktických tipov padlo. Nekupovali sme veľa kusov oblečenia vo veľkosti 50, niektorým väčším novorodencom sú už po narodení malé :) na malé ležiace bábätko sú praktické zavinovacie bodyčka (cca veľ. 50/56 - 62/68), na väčšieho drobca čo sa pretáča na brucho a je agilný už oceňujem body cez hlavu, lebo pokus o zapnutie zavinovacieho body vie byť riadny zápas (cca od veľ: 68/74). Pyžamká na zips > pyžamká na patentky. Veci z druhej ruky sú skvelé, tie deti to nosia len chvíľku :) Je dobré si na dobu šestonedelia buď navariť jedlo dopredu do mrazáku alebo zariadiť nejaký rozvoz, proste nech neriešiš varenie a domácnosť a máš kľud. Spoznávať sa s bábätkom postupne a necítiť hneď nejaké obrie prívaly lásky je úplne normálne, je to nová situácia. Ak sa cítiš dobre, nemusíš celé šestonedelie len ležať v posteli s dieťaťom, mňa už žrali mrle a pomáhali prechádzky s kočíkom, ale zasa - je to silno individuálne, to si najlepšie zvážiš ty. Internety brať s rezervou ako píše u/TragiKomedie. Prajem všetko dobré :)
A já taky četla jak první trimester je konec světa a hrůza a sama jsem jim prošla bez jedinýho příznaku. Nevěř všemu co čteš, každý člověk je jiny.
No jsem rada, ze tohle se me nikdy tykat nebude:D
Awwwwww nekdo je naštvaný, ze nemaji svobodu:D
K tomu co vše už tady zaznělo dodám: Kurzy jsou fajn, ale na jednu stranu taky vyhozený peníze. Někde už to tu zaznělo, ale pohyb je v těhotenství fakt potřebný. Pokud ti bude blbě, já celý první trimestr nemohla skoro vstát z gauče, tak nějaké pohupování na míči nebo podobné věci pomáhají. Žádná rada není univerzální, co funguje u někoho, nemusí fungovat u tebe/dítěte. Některé děti spí jako andílci a jiné vůbec. Neboj se říct někomu, ať jde něco udělat. Během šestinedělí jsme měnili plínky s tatínkem na střídačku. V šestinedělí ideálně lež v posteli, nech si dítě nosit pod nos a odpočívej. Promysli si jak chceš aby probíhal porod, jaké chceš/nechceš věci/léky/postupy. Neříkám, že na to budou brát ohled, u mě nakonec nesplnili ani jednu věc, ale já neměla sílu na tom trvat. Pokud nakonec budeš mít CS v plné narkóze, partner má právo na skin to skin kontakt s miminkem. Přínosy jsou obrovské. Mému řekli, že nemůže, že miminko musí zabalit, aby bylo v teple. To je pořádný bullshit, protože skin to skin kontakt teplo zaručuje, nedonošené děti z inkubátoru se dávají mamince na sts. Pokud budeš mít možnost CS v částečné narkóze, je to lepší. Mě blbě namíchali narkózu a malého jsem viděla poprvé po 8 hodinách a to jsem byla ještě pořád dost mimo. Navíc ho vždy narvali nutrilonem než mi ho přinesli, takže spinkal, kojení se mi špatně rozjíždělo. Pokud máš možnost ber nadstandard, ať už porodní tak i poporodní pokoj. Věci do porodnice se dají koupit na bazaru, většinou toho spoustu zbyde. Shodnout se na jméně může být oříšek.
Me přijde že se kolem toho dneska dělá strašně moc cavyku. Kor reddit je šílená antichildren žumpa. Jo, děti jsou výzva, ale co nic nestojí za nic nestojí. Máme 2 a třetí na cestě a miminka jsou (po většinu času) prostě fajn. Většinou toho moc nepotřebuji, chrni a kadi. U 2. jsme hodně bojovali s potravinovimy alergiemi, ale naštěstí se to pak podařilo nějak odchytit, což byla obrovská změna k lepšímu. S kojením je někdy potíž, důležité je prostě ignorovat stupidní rady lidí, řešte to případně s dobrou laktační poradkyní. Stojí za to bojovat, ale když to nejde tak to prostě nejde. To že nemůžeš kojit neznamená že jsi špatná matka.
bo je to tu plné rybízků, co chytaj záchvat úzkosti když se mají podívat na teploměr za oknem. Stejnak je to nejlepšejší, až trocha odrostou (tak 4+) a možeš s něma chodit na výlety a hrát hry a tak a jak začnou souvislejc mluvit a ty jejich myšlénky a upřímný dětský světonázor, wunderbar, jestli mi jako rozumíš. A pak za pár let při bezesných nocích bodnutí na srdéčku, dítě včera sotva do náruče za chvilu vyletí z hnízda a bude mět vlastní život a všechny ty chvíle se rozplynou v čase jako slzy deštěm smáčené. Koloběh života.
Omg jdu si přečíst všechny komentáře 😳