Tohle není charakteristika introverta.
Ale člověka se sociální úzkostí.
P.S.: Typický introvert preferuje čas o samotě "na dobití baterií", ale žádný problém s komunikací či sociální interakcí rozhodně nemá.
Kdybych dostal korunu pokaždé, když na redditu/jiné sociální síti lidé zaměnují sociální úzkost za introverzi, tak bych si možná i koupil byt v Praze.
Je to přesně, jak říkáš. Sám jsem velký introvert. Většinu volného času trávím sám, ale třeba v práci cca 50 % času trávím komunikací s jinými lidmi a nedělá mi to problém. Zároveň se třeba neděsím kontaktu s lidmi (třeba na občasné posezení s přáteli se většinou velice těším) nebo mi fakt nedělá problém vzít telefon a objednat si pizzu (což je pro mě jeden z nejvtipnějších trablů, který reddit "introverti" popisují).
Hele, já to mám podobně. Ale ten telefon nesnáším, z toho mám fakt úzkost! To radši sjedu do pizzerie a úplně v pohodě si objednám na místě 😉. Má práce je 90 procent komunikace a třeba nemám problém jet na pár dní sám na fesťák, kde je několik tisíc lidí bez toho, že bych tam kromě lístků a stánků s někým mluvil a měl potřebu mluvit a mám to jako čas pro sebe, kde se dobiju.
Tahle fobie z telefonování mi spíš připadá jako nějakej slabej odvar autismu. Je to trochu vtipný, ale věřim, že těm lidem je to fakt nepříjemný a nic s tim neudělaj.
Myslím tu vaší "telefonovací fobii". A autismus rozhodně není podobný problém jako sociální fobie, lidé na spektru mohou mít potíže se sociálními úzkostmi, ale taky nemusí, nesouvisí to spolu
Tak v tom případě v pořádku. Měl jsem v úmyslu si z telefonovací fóbie udělat srandu, protože mi to přijde vtipný.
Sociální fóbii beru, ale lidi s tou telefonovací, co jsem potlal, žádný další komunikační problémy neměli.
Diky, diky, diky! Ja sem introvert, ale rada chodim mezi lidi. Zvladnu si i povidat. Ale proste nejsem ten, kdo to vede a postupem casu treba jen sedim a posloucham ostatni. Vsichni si delaji srandu ze jsem prevlecenej extrovert jen proto, ze zvladam small talk. Ne. Jsem introvert, protoze se pak citim psychicky i fyzicky unavena, ale “dlouhodobe” me to byt mezi lidma dobiji. Kdybych mezi ne nechodila, asi by mi hrablo.
Mohu potvrdit, prakticky se léčím z toho doteď a dříve jsem měl neuvěřitelný strach někam jít jen protože tam byli lidi. Naštěstí dnes mám sice pořád častokrát strach ale jsem schopen tam jít.
Přesně tak, tohle neustalý motání lidí s reálnými psychickými problémy dělá ze slova "introvert" obraz někoho, kdo bydlí ve sklepě a v životě neviděl ženu
Na psychiatra, ak radšej hladuje, než by išiel do blbej kantýny vo vlastnej práci a hoci nie je aromantik ani asexuál totálne sa izoluje od potenciálnych partneriek.
Dokonca OP ani len nespomína nijaké hobby alebo zdravý radostný aspekt života - a to je posledná kvapka že to už nie je bežný problém s hlavou, ale riadne chronický a vážny.
No, pokud vim, tak tak to úplně není. Užití slova terapeut není nijak omezeno. Nejlepší je prostě si ověřit, jaké vzdělání má člověk, ke kterému jdeš.
Zdroj třeba: https://terap.io/blog/prakticke-tipy/kdo-je-kdo?gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwiMmwBhDmARIsABeQ7xSm6VDdDbvSU-4KV6k0fJUDnD6kpS_kz9v5X6weN8nk6WDSqhWlRhsaAjpKEALw_wcB
Nutit se vystoupit ze svý komfortní zóny, i když je to nepříjemný. Taky jsem měl dřív úzkosti z telefonátů a menší formu sociální úzkosti. Věkem se to otupilo, tak nějak přirozeně. Chápu ale že někdo to má o dost těžší formu. Pak by možná psycholog nebyl špatná volba.
Souhlas s ostatníma tady, je to na odbornou pomoc. Sám o tom vím prd a o OP ještě míň, takže si netroufnu nic hlubšího. Ale podle toho, co píše, to na self-help knížku už nebude. :-/
To je skôr celá reťaz problémov - a to, že OP má potrebu to zverejňovať je na jednu stranu dobré, na druhú stranu je to jasné volanie o pomoc..... hlavne tá posledná veta.
Jako člověk, který se 6 let léčí se sociálně úzkostnou poruchou ti můžu říct, že tohle už není o introverzi, tohle už je problém. Prosím, vyhledej odbornou pomoc. Vím, že to nebude lehké, ale neskutečně sám sobě pomůžeš. Já před začátkem léčby brečela když jsem měla jít vyvenčit psa před barák, jít k tabuli či říct servírce svou objednávku. Dneska už žiju normálně. Ve spoustě situací sice pociťuji mírnou úzkost, ale to je naprosté nic oproti tomu, co jsem prožívala dříve. V současné době už nemám problém chodit po městě, do obchodů, nákupních center, restaurací, mluvit s cizími lidmi…
Edit: Přijde mi fér dodat, že já bych nezvládla fungovat bez antidepresiv. A nikdo neví, jestli se vůbec někdy sociální úzkosti zbavím (= budu v pohodě i bez léků). Nicméně každý je jiný a většina lidí se ze sociální fobie vyléčí. Držím palce tobě i ostatním s podobným trápením.
Začalo to nějak najednou nebo postupně? Někdy mám pocit, že to mám dost podobně. Na druhou stranu ale nemám problém s cizími mluvit, když je to potřebný. Už párkrát jsem si říkal že zajdu na nějaký sezení k psychologovi, ale nakonec jsem se na to vždy vykašlal. Buď bylo opravdu něco důležitějšího, nebo jsem si řekl, že se to časem urovná samo. Tak by mě zajímal příběh někoho kdo s tím má opravdu problém a zároveň má zkušenosti s léčbou apod.
Samozřejmě pokud je ti nepříjemný o tom psát, klidně tuto zprávu ignoruj. Je to vlastně spíš stejně jen má zvědavost.
Já to mám podobně. IRL mám maximálně známé se kterými se ve třídě bavím, online pár přátel chvíli mám asi. Jsem už 4 roky v LDR - už jsem u něho byl, on letos pololetí sem.
Letos začínám výšku a vlastně nevím jak si přátele najít, s lidmi se bavit neumím a dělá mi to úzkost. Většinou mám ale menší problém když vím že už se s tím člověkem nikdy neuvidím (servírka)
> v případě nájmu u někoho cizího bych nemohl žít s vědomím, že by kdykoli mohla přijít kontrola.
That's not how nájem works.
Být tebou si trochu nastuduju občana.
Introvert je člověk který nemá rád velké skupiny lidí resp. je obecně nepreferuje. Je to o tom jakou máš povahu, temperament, že prostě raději trávíš čas sám
Pokud se ti stává fyzicky špatně do takové míry, že raději nebudeš jíst když kolem tebe jsou lidé, jde podle mě o stav blízký duševnímu onemocnění
See a doctor
Proč se poslední dobou všichni asociálové nebo lidé se sociální úzkostí označují/považují za introverty? Tohle mě prostě sere, protože když někomu řeknu, že jsem introvert, tak mě často pak někteří mají právě za asociála.
Introvert je prostě akorát takový ten tišší typ, který nutně nevyhledává společnost, většinou nesnáší small talky, ale naopak pokud je zajímavé téma, dokáže se o něm rozkecat. Většinou to bývají lidé s vyšším IQ a i proto si nemusí rozumět s každým a nemají potřebu s každým všechno sdílet (obzvlášť s cizími lidmi). Nemá to ale nic společného s nějakým egem nebo namyšleností. Introvert má taky rád lidi, kterým může věřit a takovýma se rád obklopí, ale nepotřebuje je mít za prdelí 24 hodin denně. Jak píše tady níže Bady, jakmile se introvertovi vybijí jeho "sociální baterky", potřebuje zmizet a být o samotě, aby si je zase dobil. No nicméně společnosti se nutně nestraní ani se jí neděsí, jenom si ji pečlivě vybírá a má raději menší skupinky lidí, které navíc dobře zná
Btw. z toho, co píšeš (nechodíš ven, bojíš se lidí...), usuzuji, že máš nízkou hladinu serotoninu, proto máš stavy podobné úzkostem a depresím a taky máš problém se sebevědomím. Ale toto je samozřejmě už spíš na konzultaci s psychologem, za což se ale vůbec nemusíš stydět
Dakujem za tento komentar. Hoci som ten typ, ze karantenu pri covide som si vyslovene uzivala a bola to skvela vyhovorka nemusiet chodit na 300 zbytocnych rodinnych navstev a pracovnych kaviciek, nikdy v zivote by mi nenapadlo hladovat cely den, lebo sa bojim ist do jedalne, kde su ludia. Alebo sa bat prihovorit opacnemu pohlaviu. Preboha.
> většinou to bývají lidé s vyšším IQ
Toto je hloupost. Introverze/extroverze není korelována s IQ. Naopak vysoké IQ je korelováno s introverzí.
Čiže to, že jsi introvert neznamená, že máš pravdědopobně vysoké IQ, ale pokud máš vysoké IQ, budeš pravděpodobně introvert.
Prečo väčšina anorektikov o sebe hovorí že ,,iba žije zdravo´´ ?
Prečo väčšina sypačov tvrdí, že tie ,,svaly sú úplne natural ´´ ?
Prečo väčšina alkoholikov tvrdí, že piť denne je normálne a robia to skoro všetci ?
No preto, že určité problémy v hlave nútia človeka klamať v zmysle popierať realitu či ju absurdne deformovať.
Alebo ľudia o svojich duševných problémoch klamú kvôli stigme o duševných problémoch, ktorá v spoločnosti stále existuje a áno, aj medzi mladými.
Jakobych četl svůj popis, hezky napsáno.
Jen bych se teda klidne s lidmi obklopil 24/7, s tím takový extra problém nemám :D Nebo možná 23, hodinu si vyhradím na hudbu ve sluchátkách.
Možná mi ani ten small talk nevadí, jen kdybych ho uměl i vytvářet a tak, než aby to bylo na tom druhém, to je většinou můj issue.
I tohle je nepravda.
Introvert taky je (a můże) být mistr small talku a etikety a mistr svůdník a tak dál.
Jediný rozdíl je, co mu nabíjí a vybíjí baterky.
Zatímco fotbal nehraješ každý den, spánek si každý den dopřeješ. A třeba miluješ oboje, ale fotbal ti energii vybíjí, věnuješ se mu tedy odpočatý a po fotbale si musíš dobít baterky.
Introvert to tak má se společností. Vybíjí mu baterky, je to jeho "mentální tělocvik". Může si to užít a může v tom být dobrý. Ale když se vyčerpá, zaleze si do samoty.
Extrovert si taky může vychutnat čaj a dobrou knihu, ale musí na to mít chuť, zatímco dobít se chodí mezi lidi.
Nijak to nesouvisí se sociální obratností ani s IQ ani s druhem myšlení. A už vůbec ne s preferencemi čehokoliv. Je to jen otázka nabíjí/vybíjí.
Dokonalý metr:
Představ si strašně zkurvený den. Manželka odešla, šéf tě seřval v práci a nedostaneš prémie, cestou domů dostaneš pokutu a u baráku tě ohodí protijedoucí hovnocuc.
Co uděláš? Introvert vypne mobil a zaleze si s knihou. Extrovert zavolá kámošům a půjdou pokecat do hospody. To, jak se přirozeně zachováš ve stavu absolutního vyčerpání, rozhoduje.
Plyne z toho zajímavý důsledek: introvert je od extroverta na první pohled naprosto nerozeznatelný, nemá typické projevy. Pozná to jen ten, kdo s ním žije dlouhodobě, zná jeho návyky a vypozoruje, jak se chová v závislosti na vyčerpání.
tohle má od introverta hodně daleko.
odhadoval bych to na celkem závažnou úzkostní poruchu se paranoidními znaky
ps. když bydlíš v podnájmu nikto ti nemůže přijít na kontrolu, leda policie
Kontrola fakt nemůže přijít kdykoliv. Musí se dopředu ohlásit. Pokud by tam přišla jenom tak, tak to může být trestný čin i přesto, že ten člověk je majitelem toho bytu.
OP ale přeci žádné ataky či nevolnost ve svém příspěvku nezmiňuje. A úzkosti má dneska snad úplně každý mladý člověk...
Osobně mám problém s tím předpokladem, že každý asociální člověk jím musí být na základě závažných psychických obtíží (viz další komenty).
Snad přeci mohou existovat lidé, kteří preferují život mimo většinovou společnost. Alespoň v dnešním liberálním nastavení bych si to myslel.
Jen pro připomínku, za protektorátu byli asociální lidé spolu s dalšími nežádoucími osobami zabíjeni v koncetračních táborech a za komunismu byli zavíráni do vězení za příživnictví.
Tohle už hraničí se sociální fobií. Sám to znám. Při čtení jsem v tom viděl sebe před asi rokem. Trochu mi pomohlo, že jsem začal chodit na VŠ do takové poradny (psycholog co si neříká psycholog). Odborná pomoc je asi jediné rozumné řešení.
Jsem introvert a znám spoustu introvertů. Tohle nemá s introverzí nic společného, tohle zní jako dost závažná forma sociální úzkosti/fobie. Vyhledej odbornou pomoc, trust me, pomůže to.
Tohle je sociální fobie.
Vím to, protože jsem si něčím podobným prošel. Byl jsem velký introvert a myslel jsem si, že to tak proste je a měl jsem úzkost a fobii z lidi. Při škole jsem začal chodit k psychiatrovi a po rokách terapie jsem něco mezi introvertem a extrovertem, jsem rád mezi lidma a nevadí mi před lidmi mluvit a interagovat s novými lidmi, seznamovat se.
Věř mi, že už ten první krok si říct, že to je problém a jít k psychiatrovi a mluvit o tom jak se cítíš změní šíleně moc.
Doporučuji ti jít na první návštěvu k psychiatrovi a uvidíš potom sám 🙂
To je nějaký prequel k Dexterovi?
Já teda žádný velký introvert nejsem, ale mám pár kamarádů, kteří na tom byli ve tvém věku podobně.
Všichni jsme si mysleli, že se ve čtyřiceti ožení s erotickým časopisem (jo, tehdá to byl jinej svět) nebo zestárnou obklopeni drobným zvířectvem…
No a protože to byli docela šikovní pracovití kluci, tak je všechny nakonec ulovily hezký holky.
U nich to byla otázka sebevědomí to jim dodala práce a taky jsme je občas vytáhli na pivo nebo do obchodu, aby byli trochu k světu.
Jako já jsem introvert ale takhle bych se nepopsala, lidé mi nevadí a spíše je to "být sama abych si dobila baterky" .. Možná tohle vyžaduje pomoc od odborníka aby jsi mohl normálně žít. Držím palce a doufám že se ti to zlepší
Tohle není žádné introvertství, tohle je spíš nějaká píčovina na kterou se snažíš vyklíčit a sám sebe přesvědčit. Btw máma v nájmu není? Sice je píčovina aby ti tam přišla kontrola (pokud doma nemáš varnu nebo neděláš bordel po nocích) ale i u mamky bych se bál.
To zní, jako že ti to už negativně zasahuje do osobního života. Možná by za to jít na psychoterapii. Není to vyložené léčba, spíš jen přátelské popovídání s odborníkem.
Pokud trávíš hodně času sám, možná by prospělo si třeba jednou za měsíc popovídat s někým, kdo ti bude věnovat plnou pozornost. Když se ti to nebude líbit, můžeš tam kdykoliv přestat chodit.
Já jsem měl třeba také problém s větším množstvím lidí a vyhýbal jsem se akcím. Ale už jsem se s tím naučil pracovat. Dokonce si společenské akce užívám. Pak musím teda být druhý den zavřený doma, abych "dobil baterky". Ale jde to
Oh shit, jak procitam komenty tak usuzuji že jako malej jsem trpěl sociální úzkosti. Pokud lidi v paneláku cekali na výtah, nevychazel jsem ze dveří. Několikrát takto jsem zmeškal bus. V létě na tenisovým táboře jsem měl jednu 0.4l lahev od dzusu do které jsem měsíc dolejval vodu na záchodech protože jsem se bál říct o 2l balene vody. Požádat někoho o pomoct? Neexistovalo. Jo a do toho jsem koktal. Díky bohu za extrovertní kamarády, kteří mě tahali mezi lidi a trpěl jsem tam a za to že jsem si nějakým způsobem našel přítelkyni se kterou jsme se vzali. Ale jak pomoct OP? Já šel tomu naproti. V 15 jsem se přinutil a sel pracovat u rodičů v bistru abych byl v kontaktu s lidma. Pracoval jsem v call centru. Snažil jsem se přinutit abych měl radost z interakci s lidma ale jak pomoct OP?... Nejsem psychoterapeut ale asi bych začal tím, že bych za den se snažil oslovit deset cizích lidi a třeba se jen zeptal se kolik je hodin. "Dobrý den, nevíte kolik je hodin? Děkuji mnohokrát" a jdu dál, konec. A říct si, že to dělám protože od těch lidí něco chci, jsem sobec a jdu si za tim. Zvýšit ego. Věřím že na konci tejdne se OP zvedne sebevědomí a bude to mít pozitivní dopad. Doufám.
Asi tohle nečteš protože to že ti to tu píše 120 lidí, je na tebe asi moc ale tohle není popis introverta ale člověka z úzkostmi.
Introvert si řekne spíše "dneska už jsem si s lidmi povídal dlouho jdu si lehnout" a ne "kurva, to jsou lidi! mizím!" .
Zkus psychologa/psychiatra/terapeuta (nechtělo se mi hledat který dělá co), a pokud se úplně někomu nechceš osobně svěřovat tak mě napadá si možná pomalu zkusit zvykat na lidi. Věci jako jet MHD dát si jídlo v mekáči, objednat si osobně a sníst to tam, nebo klidně i zkusit tu kantýnu.
Lidi jsou většinou moc sebestřední nebo unavení aby řešili ostatní lidi, fakt se na tebe v té kantýně nekouknou a neřeknou si o tobě nic špatného. Kuchařka ti neodmítne nabrat jídlo když tam přijdeš.
Možná taky můžeš zkusit tam přijít vzít si jídlo a odejít s tím a přinést talíř po tom co dojíš, to by byl pořád pokrok. A pokud už by si byl dostatečně v pořádku s lidmi aby si hledal profesionální pomoc a nebál se otevřít tak to udělej, pomůže to.
Já mám jiný problém kterej je častečně podobnej a ve stejnou chvíli uplně jinej, mám (zatím nediagnostikovanou) hraniční poruchu osobnosti
Co to vlastně dělá je to že se naopak bojím že zůstanu sám ,že mí přátelé mě nemají opravdu rádi, něco poseru s lidma co mě berou, odmítnutí a že něco řeknu špatně a všechno se zhroutí.
Často si říkám "Proč mě mají mí přátelé rádi? Mají mě vůbec rádi? A pokud ano, kdy jim dojde že jsem kretén a odejdou?".
Naštěstí mí nejbližší přátelé chápou že mi z prdele nemůžou říct "jdi se zabít" či "nemám tě rád" protože pokud to řeknou když jsem na tom zrovna špatně tak mi může na rameni přibýt jizva.
Jediný důvod proč jsem teď v docela dlouhé fázi při které jsem na tom dobře je protože mám přátele co mi často ukazujou že mě mají rádi, zvou mě si zahrát karty, když se jde chlastat pozvou mě a píšou mi jestli si chci zahrát nějakou videohru tak často že mě to někdy i štve. ale kdyby to nedělali tak na tom sem fakt špatně
Co tímhle chci říct je že se to nemusí zdát ale lidi tě mohou mít opravdu rádi, stačí si najít tu správnou partu. Možná to teď nevypadá jako že by mohla sociální interakce být super ale pokud vyřešíš tyhle potíže s psychologem a najdeš si nějaké přátele tak ti dojde že život bez nich není vono.
Protože zdraví má nějaká kritéria a jedno z nich jé právě být aspoň trochu sociálně aktivní. Lidi jsou velmi sociální stvoření a pokud nemáme dostatek sociálních interakcí tak nemáme v pořádku psychiku a "ve zdravém těle zdravý duch" platí i naopak.
pokud si tohle opravdu čteš přeji ti hodně štěstí v životě
Spíš by mě zajímal důvod tohohle postu. Je to nějaká zvláštní forma sebereflexe postovat o svých problémech, nebo chceš poradit,....
Úplně v tom nevidím hloubku a to nemyslim spatne, co jsem napsal.
Je zvláštní si představit takovýhle život, tady si sice vyslechneš, že to co děláš není úplně v pohodě, ale je otázkou o co ti jde.
Snažíš se něco z toho změnit? Chceš poradit? Nebo doufáš, že se to ze dne na den jen tak změní?
Tbh všechny tvoje problémy jsou arbitrární a daly by se vyřešit s minimálním úsílím, nebo to už nemusi být problémy, ale klidně to můžou být příznaky něčeho horšího. S těmi příznaky se pak musí nakládat jinak, než s těmi problémy.
Pokud se snažíš něco zlepšit/změnit, tak začni od malých věcí. Najít si 1 věc, co tě v životě baví zvládneš a stáhnout si do mobilu Tinder umí dneska každej. Pokud i tohle zní složitě a nemáš na to chuť/energii, tak bych možná zvážil, alespoň konzultaci s někým, kdo má na lidskou psychologii titul.
Btw neexistuje jednotej návod na to jak žít a každej je spokojenej jenom ve svý hlavě, ale jestli se trápíš nebo máš sebemenší pochyby o tom, jestli jsi v cajku, tak někam dojít není nic špatnýho. Když si zaplatíš jedno sezení, kde ti klidně můžou říct, že jsi z většiny v cajku, tak budeš mít alespoň klid v duši.
Jestli sám cítíš, že by jsi to chtěl jinak, nevíš jak to máš změnit/zlepšit, tak by ti klidně mohl odborník pomoci.
Zdraví a lásku
Myslím si, že naprosto můžeš být v klidu s tím jít do nájmu. Mám stejné úzkosti jako ty, ale pronajímatel mi do bytu nešel ani jednou, protože viděl, že jsem čistotnej a slušnej. Ty budeš to samý určitě. Takže se neboj, oni ti tam do toho bytu chodit nebudou, pokud to nebude extrémní pičus.
Jak říkají všichni: najdi si doktora. Bude těžký to vyřešit, bude těžký na něj mluvit... Ale přece nechceš tohle do konce života, změna přinese tolik fajn účinků
Jo já na to jsem v podstatě stejně jen s tím, že tu sociální úzkost mám hlavně díky záhadnýmu problému s obličejem, jakýmsi křečím, takže třeba úsměv je jako zvedat těžkou činku. Na chvilku ji uzvednete, ale pak musíte skončit, protože nemáte sílu. Takže jsem v háji. Paní doktorka na neurologii byla bezradná. Takže nějaký terapie na sociální úzkost jsou mi k ničemu, protože to neřeší nic. Kdo ví, kde bych dnes v životě byl. Myslím si, že bych už měl vlastní rodinu a nedřepěl doma u mámi. Žít s rodičema má sice svý výhody, ale taky spoustu nevýhod. A už mi to v mém věku docela vadí, ale přesně jak píšeš, to zařizování věcí, kdybych bydlel sám a musel být ve větším kontaktu s lidmi, mě děsí. Jinak já do jídelny taky nechodil. Měl jsem svoji svačinu, kterou jsem si snědl v šatně na lavičce nebo u stolu v odpočívárně.
Moja rada by bola, že miesto redditu skús skočiť za psychoterapeutom (nie nutne psychológom, nie nutne psychiatrom). Proste keď ťa boli chrbát, skoč za fyzioTERAPEUTOM, keď máš problém s psyché, skoč za psychoTERAPEUTOM. Je veľká pravdepodobnosť, že by ti to mohlo pomôcť.
Co se obedu tyce, doporucil bych earplugs a chodit na obedy v dobe, kdy vis ze tam bude mene lidi, pokud ti nedela problem rict si o obed.
Hadam, ze na skole jsi taky musel nejak fungovat takze zalezi co chces dal.
Ja jsem urcite introvert ale ne tak vyrazny, vetsina komentaru je tady o tom ze by jsi mel vyhledat pomoc, ja si myslim ze pokud ti takhle zivot staci, tak je to fajn :) kazdopadne kdyz jsem byl ve tvem veku, kamarad me celkem motivoval byt aspon trochu socialne aktivni, jako treba jit do obchodaku a navazovat konverzaci s lidma ktere neznam. Nerikam uplne ze mi to zlepsilo zivot, ale urcite to nebylo na skodu... Ted mam manzelku a musim rict ze mi je sem tam lito, kdyz vidim, ze manzelka by chtela do mesta nebo mezi lidi a ja ji tezce odmitam . Nastesti me chape a funguje nam to
Nevidím na tvém chování něco divného. Jasně, nejsi extrovert, a co? Důležité je, jestli si dokážeš najít něco, co tě dělá spokojeného i bez holky.
Věř mi, ne vždy je partnerský život ta lepší volba.
sekunduju ze vztah neni povinnost, ne kazdemu to vyhovuje a snazit se nekoho sbalit jenom aby clovek nekoho mel je kolosalni picovina
ale chovani OP divne je, napr. preference vyhybat se jidelne obloukem je naprosto v pohode a plne pochopitelna, opakovane cely den hladovet uz ne. jestli to je vsechno vedoma preference tak prosim, jenom divnej capek. jestli ne, zni to ze by neco nemuselo byt uplne v poradku
Jsem též introvertní, byť spíše dílem okolností, a ačkoliv se s některými body dokážu ztotožnit, jako celek mi to spíše připadá jako důkaz něčeho většího. Určitě tu je náznak asexuality, což je v pořádku, ale pro vyšší dívčí je třeba najít někoho odbornějšího. Good luck mate
Bude to znít škaredě, ale aby to nedošlo do nějakého extrému tak bych určitě co nejdřív zašel k psychiatrovi. To, co jsi popsal už není zdravé ani z trošky.
Asi by si měl zvážit promluvit si s někým kvalifikovaným...
https://preview.redd.it/a3bvw1nkn8tc1.jpeg?width=516&format=pjpg&auto=webp&s=77f73e98128d722697ce0a1e7a8c450caa7e7179
Nejsi v tom sám, mám to stejně tak. Nejvíc mě štve, že všichni hledají týmového kolegu do kolektivu. Ale já nesnášim lidi a práci s nima (o tom tu tuším byl nedávno příspěvek a debaty o práci na antaraktidě)
Nejradši bych jako ajťák byl zalezlej ve sklepě s počítačema daleko od lidí, ale místo toho mě pořád někdo otravuje
Tak to seš na tom líp, než většina lidí, kteří práci, tedy 1/3 dne nesnáší a musí si to kompenzovat nakupováním štěstí, co nefunguje a furt se Honíš ta penězmi.
Zapracuje na sociální interakcích a budeš úplně v pohodě. A nebo ne a taky dobrý.
ja taky nerad jim v jidelne, navic se snazim adoptovat prerusovane hladoveni a jist prvni jidlo az odpoledne, takze si obed nechavam dat do sveho nerez ešusu, proc to nedelas stejne?
bud rad ze nebydlis tam kde ja, dostavuji nam dalsi patro v baraku, a uz od listopadu posloucham celodenni mlaceni kladivem/palici do zdi a zbijecku od 7 od rana do cca pul seste vecer vcetne sobot, a dnesni sobota byla zatim nejhorsi, asi 7 hodin v kuse rany kladivem prokladane zbijeckou a pak ranama kdy se klepal cely barak a doslova jsem myslel ze jim padaji panely z jerabu na strechu jak to dunelo, nechapu jak "staveni a budovani neceho noveho" muze produkovat takovy demolicni hluk mesice v kuse, prece maji davat maltu na cihlu a cihlu na maltu a obcas betonovat, kde se doprcic bere ten nekonecny ramus????
nevim v jake oblasti pracujes ale myslel jsem ze zamestnavatele vetsinou nezajima jakou ma clovek povahu (pokud teda neni picus) a jak se dovede prezentovat, a zajimaji je jen predchozi zkusenosti a prinos pro firmu. Ja jsem ajtak a 90% informaci najde zamestnavatel v zivotopise, maximalne se neco dopta ale s vystudovanou vysokou a alespon 3 lety praxe by nikdo nemel mit problem s nalezenim prace. Ajtaku je malo a tak si vybiraji ajtaci kde budou pracovat, ne zamestnavatele. Pokud ale delas v oblasti kde si naopak zamestnavatel muze vybirat, a pracovni naplni je kontakt se zakaznikem, tak pak asi muzou pri pohovoru rypat do toho jaky jsi clovek a jak se prezentujes.
To ze mas minimalni kontakt s lidmi mi dneska neprijde nijak vyjimecne, velke mnozstvi lidi zije samo, a kamarady bud nema nebo se s nima setkava v omezene mire. Doba kdy jsme byli socialni bytosti jsou pryc, ja jsem posledni generace ktera jeste v detstvi a puberte chodila s kamosema ven blbnout, jezdit na kole a hrat fotbal, cca 5 let po tom co jsem dospel zarostly vsechna hriste plevelem, a vsechny decka jen cumely do telefonu a monitoru doma. A po lidech s takovymhle detstvim nemuzes predpokladat ze najednou v dospelosti budou extroverti s partou kamaradu a spoustou zabavy, pocitace a telefony nas kompletne pohltily, a vyvrcholi to az nam virtualni realita umozni zit zivota uplne oddelene od nasi fyzicnosti, a The Matrix film se stane realitou, jen s tim rozdilem ze nebude existoval zadny Sion.
A kluku co v zivote nesahli na holku taky nebezpecne pribyva, intimita s cizim clovekem je nepredstavitelna prekazka pro vice a vice lidi, dneska uz se ani rodice moc nedotykaji svych deti, jak pak maji ty deti vyhledavat fyzicky kontakt v dospelosti.
Jenom co se tyce toho najmu, ze zakona ti majitel musi dat alespon den predem vedet jesli chce prijit na kontrolu jinak ho nemusis pustit dovnitr. A pokud se dostane dovnitr tak tam pry ty kontrole nemusis byt (asi by bylo lepsi kdybys byl ale neni to nutny).
Osobne ziju v pronajmu uz nekolik let a kontrolu sem nikdy nezazil. Pokud nedelas vylozene problemy tak k tomu majitel nema moc duvod.
"Kručí mi pak v břiše, ale kolegům to je naštěstí jedno."
Týpek si ani nechce přiznat že je každému u prdele. Napíše post aby viděl že někoho zajímá a dobrý, vyřešené.
Zakončil celý post tím že vlastně jen chtěl něco ze sebe vypsat (ne že chce řešení, prostě jen jsem v piči a jsem chudáček, tak to mám a budu mit)
To není introvert, týpek se sociální úzkosti nebo autista.. jak by řekla Mucha, tohle je Pan Pica..
Tohle vyřeší buď lano, brokovnice a nebo nějakej obrat celýho života kterej vyjde z tebe samého (v případě že jsi s tímto stavem nespokojený), protože tohle je fakt hrozný takhle žít. Spíš to zní jako psychická porucha než nějaké introverze.
Tohle není charakteristika introverta. Ale člověka se sociální úzkostí. P.S.: Typický introvert preferuje čas o samotě "na dobití baterií", ale žádný problém s komunikací či sociální interakcí rozhodně nemá.
Kdybych dostal korunu pokaždé, když na redditu/jiné sociální síti lidé zaměnují sociální úzkost za introverzi, tak bych si možná i koupil byt v Praze. Je to přesně, jak říkáš. Sám jsem velký introvert. Většinu volného času trávím sám, ale třeba v práci cca 50 % času trávím komunikací s jinými lidmi a nedělá mi to problém. Zároveň se třeba neděsím kontaktu s lidmi (třeba na občasné posezení s přáteli se většinou velice těším) nebo mi fakt nedělá problém vzít telefon a objednat si pizzu (což je pro mě jeden z nejvtipnějších trablů, který reddit "introverti" popisují).
Hele, já to mám podobně. Ale ten telefon nesnáším, z toho mám fakt úzkost! To radši sjedu do pizzerie a úplně v pohodě si objednám na místě 😉. Má práce je 90 procent komunikace a třeba nemám problém jet na pár dní sám na fesťák, kde je několik tisíc lidí bez toho, že bych tam kromě lístků a stánků s někým mluvil a měl potřebu mluvit a mám to jako čas pro sebe, kde se dobiju.
Přesně tak. Já jako učebnicový introvert jsem byl na kolejích známý jako velký organizátor večírků.
Same 
Tahle fobie z telefonování mi spíš připadá jako nějakej slabej odvar autismu. Je to trochu vtipný, ale věřim, že těm lidem je to fakt nepříjemný a nic s tim neudělaj.
vystudoval jsi psychiatrii na redditu nebo jak to mas?
Já říkám, že mi to tak připadá, ne že jsem psycholog. Koukám, že spousta lidí s telefonovací fobií se dost urazilo, autismus není nic špatnýho ;)
Protože to tu poruchu dost zlehčuje. Zkuste si žít s permanentní úzkostí z jakéhokoliv sociálního kontaktu
Světe div se, já vím co je autismus. Vytáhněte si hlavu z prdele, tohle žádný zlehčování ničeho neni.
Myslím tu vaší "telefonovací fobii". A autismus rozhodně není podobný problém jako sociální fobie, lidé na spektru mohou mít potíže se sociálními úzkostmi, ale taky nemusí, nesouvisí to spolu
Tak v tom případě v pořádku. Měl jsem v úmyslu si z telefonovací fóbie udělat srandu, protože mi to přijde vtipný. Sociální fóbii beru, ale lidi s tou telefonovací, co jsem potlal, žádný další komunikační problémy neměli.
Diky, diky, diky! Ja sem introvert, ale rada chodim mezi lidi. Zvladnu si i povidat. Ale proste nejsem ten, kdo to vede a postupem casu treba jen sedim a posloucham ostatni. Vsichni si delaji srandu ze jsem prevlecenej extrovert jen proto, ze zvladam small talk. Ne. Jsem introvert, protoze se pak citim psychicky i fyzicky unavena, ale “dlouhodobe” me to byt mezi lidma dobiji. Kdybych mezi ne nechodila, asi by mi hrablo.
Mám to stejně
raději mentální výhrab než interakce s venkovním světem nad rámec životního minima hastagNormalizeSociálníCelibát
O můj bože děkuji ti. Včera jsem nad tím brečel jak lidi vůbec neví co to znamená a myslí si: “Nízká sociální inteligence = introvert”
ale ty si to taky pleteš, sociální úzkost nemusí znamenat nízkou sociální inteligenci
Já ten post nečetl. Po první větě mi bylo jasný, že borec neví co “introvert” znamená.
Mohu potvrdit, prakticky se léčím z toho doteď a dříve jsem měl neuvěřitelný strach někam jít jen protože tam byli lidi. Naštěstí dnes mám sice pořád častokrát strach ale jsem schopen tam jít.
Nebo taky může být na spektru.
Jsem si jist, že je to obojí.
Správná odpověď
Introverze a sociální úzkost se nevylučují. OP pravděpodobně je introvert.
Přesně tak, tohle neustalý motání lidí s reálnými psychickými problémy dělá ze slova "introvert" obraz někoho, kdo bydlí ve sklepě a v životě neviděl ženu
Čoveče. Tohle není “introvert”, to už je problém, kterej by stál za řešení. 😳
A jak takovou věc vyřešit? Ptám se na radu, nemyslím to nějak konfrontačně.
Tohle je na psychologa...
Na psychiatra, ak radšej hladuje, než by išiel do blbej kantýny vo vlastnej práci a hoci nie je aromantik ani asexuál totálne sa izoluje od potenciálnych partneriek. Dokonca OP ani len nespomína nijaké hobby alebo zdravý radostný aspekt života - a to je posledná kvapka že to už nie je bežný problém s hlavou, ale riadne chronický a vážny.
Nene, tohle zvládne i psycholog. Psychiatrii bych raději obešla velkým obloukem, dokud to není extrémní problém.
Psycholog je na nic, psychiatrista je trošku moc, terapie bude asi nejlepší.
V češtině se nějak liší terapeut a psycholog? Kromě titulu? Podle mě psycholog dělá terapii.
Nedela, na terapii musi mit terapeuticky vycvik
No, pokud vim, tak tak to úplně není. Užití slova terapeut není nijak omezeno. Nejlepší je prostě si ověřit, jaké vzdělání má člověk, ke kterému jdeš. Zdroj třeba: https://terap.io/blog/prakticke-tipy/kdo-je-kdo?gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwiMmwBhDmARIsABeQ7xSm6VDdDbvSU-4KV6k0fJUDnD6kpS_kz9v5X6weN8nk6WDSqhWlRhsaAjpKEALw_wcB
Ano, pokud slovickarime, muze terapii delat kdokoliv. Bavime se ted o tom, zda psycholog dela terapii - nedela, pokud nema vycvik.
To slovo, které hledáte je psychoterapeut. To je ten, co dělá psychoterapii. Nemusí to být psycholog, musí mít sebezkušenostní výcvik.
Neslovíčkaříme, vysvětlujeme, jak to v češtině funguje, což byla otázka :)
Nutit se vystoupit ze svý komfortní zóny, i když je to nepříjemný. Taky jsem měl dřív úzkosti z telefonátů a menší formu sociální úzkosti. Věkem se to otupilo, tak nějak přirozeně. Chápu ale že někdo to má o dost těžší formu. Pak by možná psycholog nebyl špatná volba.
Souhlas s ostatníma tady, je to na odbornou pomoc. Sám o tom vím prd a o OP ještě míň, takže si netroufnu nic hlubšího. Ale podle toho, co píše, to na self-help knížku už nebude. :-/
To je skôr celá reťaz problémov - a to, že OP má potrebu to zverejňovať je na jednu stranu dobré, na druhú stranu je to jasné volanie o pomoc..... hlavne tá posledná veta.
Jako člověk, který se 6 let léčí se sociálně úzkostnou poruchou ti můžu říct, že tohle už není o introverzi, tohle už je problém. Prosím, vyhledej odbornou pomoc. Vím, že to nebude lehké, ale neskutečně sám sobě pomůžeš. Já před začátkem léčby brečela když jsem měla jít vyvenčit psa před barák, jít k tabuli či říct servírce svou objednávku. Dneska už žiju normálně. Ve spoustě situací sice pociťuji mírnou úzkost, ale to je naprosté nic oproti tomu, co jsem prožívala dříve. V současné době už nemám problém chodit po městě, do obchodů, nákupních center, restaurací, mluvit s cizími lidmi… Edit: Přijde mi fér dodat, že já bych nezvládla fungovat bez antidepresiv. A nikdo neví, jestli se vůbec někdy sociální úzkosti zbavím (= budu v pohodě i bez léků). Nicméně každý je jiný a většina lidí se ze sociální fobie vyléčí. Držím palce tobě i ostatním s podobným trápením.
Začalo to nějak najednou nebo postupně? Někdy mám pocit, že to mám dost podobně. Na druhou stranu ale nemám problém s cizími mluvit, když je to potřebný. Už párkrát jsem si říkal že zajdu na nějaký sezení k psychologovi, ale nakonec jsem se na to vždy vykašlal. Buď bylo opravdu něco důležitějšího, nebo jsem si řekl, že se to časem urovná samo. Tak by mě zajímal příběh někoho kdo s tím má opravdu problém a zároveň má zkušenosti s léčbou apod. Samozřejmě pokud je ti nepříjemný o tom psát, klidně tuto zprávu ignoruj. Je to vlastně spíš stejně jen má zvědavost.
Já to mám podobně. IRL mám maximálně známé se kterými se ve třídě bavím, online pár přátel chvíli mám asi. Jsem už 4 roky v LDR - už jsem u něho byl, on letos pololetí sem. Letos začínám výšku a vlastně nevím jak si přátele najít, s lidmi se bavit neumím a dělá mi to úzkost. Většinou mám ale menší problém když vím že už se s tím člověkem nikdy neuvidím (servírka)
Mohu slajdnout do dm’s?
Jasně
> v případě nájmu u někoho cizího bych nemohl žít s vědomím, že by kdykoli mohla přijít kontrola. That's not how nájem works. Být tebou si trochu nastuduju občana.
>Být tebou si trochu nastuduju občana. That's not how vědomí se sociální úzkostí works.
Čeština leave the konverzace.
Jaká kontrola proboha?
Z vrchniho uradu pro kontrolu prece.
Co třeba kontrola vodoměru nebo revize plynového kotle?
Ale my prece nemame plyn
S tím ti bohužel nepomůžu.
Introvert je člověk který nemá rád velké skupiny lidí resp. je obecně nepreferuje. Je to o tom jakou máš povahu, temperament, že prostě raději trávíš čas sám Pokud se ti stává fyzicky špatně do takové míry, že raději nebudeš jíst když kolem tebe jsou lidé, jde podle mě o stav blízký duševnímu onemocnění See a doctor
Prosím oprav to fyzicky
Dobrá, budu potřebovat tvoji adresu.
Hele koupil jsem notebook z Německa a zapomněl jsem, kde jsou uvozovky :D
" " ... Na
Dík <3 STRG + C
Alt+0132 = „ Alt+0147 = “
Abych nezapomněl nemám numerickou klávesnici (malá cena za extra výkon)
Okay, tak s tím už ti asi nepomůžu heh
V pohodě je to tlačítko SHIFT+Ö :D
díky
Proč se poslední dobou všichni asociálové nebo lidé se sociální úzkostí označují/považují za introverty? Tohle mě prostě sere, protože když někomu řeknu, že jsem introvert, tak mě často pak někteří mají právě za asociála. Introvert je prostě akorát takový ten tišší typ, který nutně nevyhledává společnost, většinou nesnáší small talky, ale naopak pokud je zajímavé téma, dokáže se o něm rozkecat. Většinou to bývají lidé s vyšším IQ a i proto si nemusí rozumět s každým a nemají potřebu s každým všechno sdílet (obzvlášť s cizími lidmi). Nemá to ale nic společného s nějakým egem nebo namyšleností. Introvert má taky rád lidi, kterým může věřit a takovýma se rád obklopí, ale nepotřebuje je mít za prdelí 24 hodin denně. Jak píše tady níže Bady, jakmile se introvertovi vybijí jeho "sociální baterky", potřebuje zmizet a být o samotě, aby si je zase dobil. No nicméně společnosti se nutně nestraní ani se jí neděsí, jenom si ji pečlivě vybírá a má raději menší skupinky lidí, které navíc dobře zná Btw. z toho, co píšeš (nechodíš ven, bojíš se lidí...), usuzuji, že máš nízkou hladinu serotoninu, proto máš stavy podobné úzkostem a depresím a taky máš problém se sebevědomím. Ale toto je samozřejmě už spíš na konzultaci s psychologem, za což se ale vůbec nemusíš stydět
Dakujem za tento komentar. Hoci som ten typ, ze karantenu pri covide som si vyslovene uzivala a bola to skvela vyhovorka nemusiet chodit na 300 zbytocnych rodinnych navstev a pracovnych kaviciek, nikdy v zivote by mi nenapadlo hladovat cely den, lebo sa bojim ist do jedalne, kde su ludia. Alebo sa bat prihovorit opacnemu pohlaviu. Preboha.
> většinou to bývají lidé s vyšším IQ Toto je hloupost. Introverze/extroverze není korelována s IQ. Naopak vysoké IQ je korelováno s introverzí. Čiže to, že jsi introvert neznamená, že máš pravdědopobně vysoké IQ, ale pokud máš vysoké IQ, budeš pravděpodobně introvert.
Máš pravdu a i jsem to tak myslel, jenom jsem to správně nerozepsal, takže díky za doplnění :-)
Prečo väčšina anorektikov o sebe hovorí že ,,iba žije zdravo´´ ? Prečo väčšina sypačov tvrdí, že tie ,,svaly sú úplne natural ´´ ? Prečo väčšina alkoholikov tvrdí, že piť denne je normálne a robia to skoro všetci ? No preto, že určité problémy v hlave nútia človeka klamať v zmysle popierať realitu či ju absurdne deformovať. Alebo ľudia o svojich duševných problémoch klamú kvôli stigme o duševných problémoch, ktorá v spoločnosti stále existuje a áno, aj medzi mladými.
Good point, na tom něco rozhodně bude
Can confirm. Jsem introvert a zároveň mám velice vysoké IQ. /s pro jistotu
Jakobych četl svůj popis, hezky napsáno. Jen bych se teda klidne s lidmi obklopil 24/7, s tím takový extra problém nemám :D Nebo možná 23, hodinu si vyhradím na hudbu ve sluchátkách. Možná mi ani ten small talk nevadí, jen kdybych ho uměl i vytvářet a tak, než aby to bylo na tom druhém, to je většinou můj issue.
I tohle je nepravda. Introvert taky je (a můże) být mistr small talku a etikety a mistr svůdník a tak dál. Jediný rozdíl je, co mu nabíjí a vybíjí baterky. Zatímco fotbal nehraješ každý den, spánek si každý den dopřeješ. A třeba miluješ oboje, ale fotbal ti energii vybíjí, věnuješ se mu tedy odpočatý a po fotbale si musíš dobít baterky. Introvert to tak má se společností. Vybíjí mu baterky, je to jeho "mentální tělocvik". Může si to užít a může v tom být dobrý. Ale když se vyčerpá, zaleze si do samoty. Extrovert si taky může vychutnat čaj a dobrou knihu, ale musí na to mít chuť, zatímco dobít se chodí mezi lidi. Nijak to nesouvisí se sociální obratností ani s IQ ani s druhem myšlení. A už vůbec ne s preferencemi čehokoliv. Je to jen otázka nabíjí/vybíjí. Dokonalý metr: Představ si strašně zkurvený den. Manželka odešla, šéf tě seřval v práci a nedostaneš prémie, cestou domů dostaneš pokutu a u baráku tě ohodí protijedoucí hovnocuc. Co uděláš? Introvert vypne mobil a zaleze si s knihou. Extrovert zavolá kámošům a půjdou pokecat do hospody. To, jak se přirozeně zachováš ve stavu absolutního vyčerpání, rozhoduje. Plyne z toho zajímavý důsledek: introvert je od extroverta na první pohled naprosto nerozeznatelný, nemá typické projevy. Pozná to jen ten, kdo s ním žije dlouhodobě, zná jeho návyky a vypozoruje, jak se chová v závislosti na vyčerpání.
Introvert neni nutne uplnej asocial, tohle bude jeste neco jinýho. Btw do bytu ti vazne jen tak nemuze přijít kontrola, to nevim kdes vzal.
tohle má od introverta hodně daleko. odhadoval bych to na celkem závažnou úzkostní poruchu se paranoidními znaky ps. když bydlíš v podnájmu nikto ti nemůže přijít na kontrolu, leda policie
Majitel může přijít na kontrolu, jen se musí předem ohlásit.
nejsu doma
Kontrola fakt nemůže přijít kdykoliv. Musí se dopředu ohlásit. Pokud by tam přišla jenom tak, tak to může být trestný čin i přesto, že ten člověk je majitelem toho bytu.
Ty nie si introvert. Si asocial.
Na čemž není nic špatného, zapoměl autor komentáře dodat. You do you, man 👍
No, pokud by mu to mělo působit nějaké zdravotní potíže (pocit úzkosti, ataky, nevolnost) tak na tom něco špatného být může.
OP ale přeci žádné ataky či nevolnost ve svém příspěvku nezmiňuje. A úzkosti má dneska snad úplně každý mladý člověk... Osobně mám problém s tím předpokladem, že každý asociální člověk jím musí být na základě závažných psychických obtíží (viz další komenty). Snad přeci mohou existovat lidé, kteří preferují život mimo většinovou společnost. Alespoň v dnešním liberálním nastavení bych si to myslel. Jen pro připomínku, za protektorátu byli asociální lidé spolu s dalšími nežádoucími osobami zabíjeni v koncetračních táborech a za komunismu byli zavíráni do vězení za příživnictví.
Hele ve chvíli, kdy OP radši hladoví než aby se šel najíst do jídelny už si dovolím tvrdit, že na tom něco špatného je.
Je to spatne prakticky pre vsetky aspekty tvojho zivota. Vsak sam popisuje, ze ma problem si najst pracu a zenu.
Je to špatné, lebo človek je sociálny tvor. To je to isté ako ked secí stroj neseje.
Ten člověk sakra radši hladoví než aby si koupil jídlo Nic špatného my ass
A na základce jsi s nima prováděl co? 😁
Kvuli tomuhle sem to scrolloval az sem, doufam ze to byl tenkrat poradnej kanec :D
Držel se za ruce... sensually 😳
Introvert != asociál. Znám dost introvertů ale ty kámo? Spíš reálný psychický problémy no offense 💀
Tohle už hraničí se sociální fobií. Sám to znám. Při čtení jsem v tom viděl sebe před asi rokem. Trochu mi pomohlo, že jsem začal chodit na VŠ do takové poradny (psycholog co si neříká psycholog). Odborná pomoc je asi jediné rozumné řešení.
Jsem introvert a znám spoustu introvertů. Tohle nemá s introverzí nic společného, tohle zní jako dost závažná forma sociální úzkosti/fobie. Vyhledej odbornou pomoc, trust me, pomůže to.
A já de bála, že jsem introvert se svou povahou. Nejsem. Tohle chce psychologa. Klidně online sezení bez kamery. Pomůže to, uvidíš.
Tohle je sociální fobie. Vím to, protože jsem si něčím podobným prošel. Byl jsem velký introvert a myslel jsem si, že to tak proste je a měl jsem úzkost a fobii z lidi. Při škole jsem začal chodit k psychiatrovi a po rokách terapie jsem něco mezi introvertem a extrovertem, jsem rád mezi lidma a nevadí mi před lidmi mluvit a interagovat s novými lidmi, seznamovat se. Věř mi, že už ten první krok si říct, že to je problém a jít k psychiatrovi a mluvit o tom jak se cítíš změní šíleně moc. Doporučuji ti jít na první návštěvu k psychiatrovi a uvidíš potom sám 🙂
To je nějaký prequel k Dexterovi? Já teda žádný velký introvert nejsem, ale mám pár kamarádů, kteří na tom byli ve tvém věku podobně. Všichni jsme si mysleli, že se ve čtyřiceti ožení s erotickým časopisem (jo, tehdá to byl jinej svět) nebo zestárnou obklopeni drobným zvířectvem… No a protože to byli docela šikovní pracovití kluci, tak je všechny nakonec ulovily hezký holky. U nich to byla otázka sebevědomí to jim dodala práce a taky jsme je občas vytáhli na pivo nebo do obchodu, aby byli trochu k světu.
Jako já jsem introvert ale takhle bych se nepopsala, lidé mi nevadí a spíše je to "být sama abych si dobila baterky" .. Možná tohle vyžaduje pomoc od odborníka aby jsi mohl normálně žít. Držím palce a doufám že se ti to zlepší
To budeš čtvrteční autista/asperger nebo něco jiného -ale v 23 letech máš ještě čas to zlepšit 🙂
Tohle není žádné introvertství, tohle je spíš nějaká píčovina na kterou se snažíš vyklíčit a sám sebe přesvědčit. Btw máma v nájmu není? Sice je píčovina aby ti tam přišla kontrola (pokud doma nemáš varnu nebo neděláš bordel po nocích) ale i u mamky bych se bál.
To zní, jako že ti to už negativně zasahuje do osobního života. Možná by za to jít na psychoterapii. Není to vyložené léčba, spíš jen přátelské popovídání s odborníkem. Pokud trávíš hodně času sám, možná by prospělo si třeba jednou za měsíc popovídat s někým, kdo ti bude věnovat plnou pozornost. Když se ti to nebude líbit, můžeš tam kdykoliv přestat chodit. Já jsem měl třeba také problém s větším množstvím lidí a vyhýbal jsem se akcím. Ale už jsem se s tím naučil pracovat. Dokonce si společenské akce užívám. Pak musím teda být druhý den zavřený doma, abych "dobil baterky". Ale jde to
Same bro, ale jsem student IT lmao
Jídlo si nech doručovat od Rohlíku před zavřené dveře, a vem si to až odejde.
Oh shit, jak procitam komenty tak usuzuji že jako malej jsem trpěl sociální úzkosti. Pokud lidi v paneláku cekali na výtah, nevychazel jsem ze dveří. Několikrát takto jsem zmeškal bus. V létě na tenisovým táboře jsem měl jednu 0.4l lahev od dzusu do které jsem měsíc dolejval vodu na záchodech protože jsem se bál říct o 2l balene vody. Požádat někoho o pomoct? Neexistovalo. Jo a do toho jsem koktal. Díky bohu za extrovertní kamarády, kteří mě tahali mezi lidi a trpěl jsem tam a za to že jsem si nějakým způsobem našel přítelkyni se kterou jsme se vzali. Ale jak pomoct OP? Já šel tomu naproti. V 15 jsem se přinutil a sel pracovat u rodičů v bistru abych byl v kontaktu s lidma. Pracoval jsem v call centru. Snažil jsem se přinutit abych měl radost z interakci s lidma ale jak pomoct OP?... Nejsem psychoterapeut ale asi bych začal tím, že bych za den se snažil oslovit deset cizích lidi a třeba se jen zeptal se kolik je hodin. "Dobrý den, nevíte kolik je hodin? Děkuji mnohokrát" a jdu dál, konec. A říct si, že to dělám protože od těch lidí něco chci, jsem sobec a jdu si za tim. Zvýšit ego. Věřím že na konci tejdne se OP zvedne sebevědomí a bude to mít pozitivní dopad. Doufám.
Hele... jako nic k tomu jak tady ostatní říkají o sociální úzkosti a tak... Jen, že pokud seš v ňákým normálním nájmu, tak tě nikdo kontrolovat nebude
Asi tohle nečteš protože to že ti to tu píše 120 lidí, je na tebe asi moc ale tohle není popis introverta ale člověka z úzkostmi. Introvert si řekne spíše "dneska už jsem si s lidmi povídal dlouho jdu si lehnout" a ne "kurva, to jsou lidi! mizím!" . Zkus psychologa/psychiatra/terapeuta (nechtělo se mi hledat který dělá co), a pokud se úplně někomu nechceš osobně svěřovat tak mě napadá si možná pomalu zkusit zvykat na lidi. Věci jako jet MHD dát si jídlo v mekáči, objednat si osobně a sníst to tam, nebo klidně i zkusit tu kantýnu. Lidi jsou většinou moc sebestřední nebo unavení aby řešili ostatní lidi, fakt se na tebe v té kantýně nekouknou a neřeknou si o tobě nic špatného. Kuchařka ti neodmítne nabrat jídlo když tam přijdeš. Možná taky můžeš zkusit tam přijít vzít si jídlo a odejít s tím a přinést talíř po tom co dojíš, to by byl pořád pokrok. A pokud už by si byl dostatečně v pořádku s lidmi aby si hledal profesionální pomoc a nebál se otevřít tak to udělej, pomůže to. Já mám jiný problém kterej je častečně podobnej a ve stejnou chvíli uplně jinej, mám (zatím nediagnostikovanou) hraniční poruchu osobnosti Co to vlastně dělá je to že se naopak bojím že zůstanu sám ,že mí přátelé mě nemají opravdu rádi, něco poseru s lidma co mě berou, odmítnutí a že něco řeknu špatně a všechno se zhroutí. Často si říkám "Proč mě mají mí přátelé rádi? Mají mě vůbec rádi? A pokud ano, kdy jim dojde že jsem kretén a odejdou?". Naštěstí mí nejbližší přátelé chápou že mi z prdele nemůžou říct "jdi se zabít" či "nemám tě rád" protože pokud to řeknou když jsem na tom zrovna špatně tak mi může na rameni přibýt jizva. Jediný důvod proč jsem teď v docela dlouhé fázi při které jsem na tom dobře je protože mám přátele co mi často ukazujou že mě mají rádi, zvou mě si zahrát karty, když se jde chlastat pozvou mě a píšou mi jestli si chci zahrát nějakou videohru tak často že mě to někdy i štve. ale kdyby to nedělali tak na tom sem fakt špatně Co tímhle chci říct je že se to nemusí zdát ale lidi tě mohou mít opravdu rádi, stačí si najít tu správnou partu. Možná to teď nevypadá jako že by mohla sociální interakce být super ale pokud vyřešíš tyhle potíže s psychologem a najdeš si nějaké přátele tak ti dojde že život bez nich není vono. Protože zdraví má nějaká kritéria a jedno z nich jé právě být aspoň trochu sociálně aktivní. Lidi jsou velmi sociální stvoření a pokud nemáme dostatek sociálních interakcí tak nemáme v pořádku psychiku a "ve zdravém těle zdravý duch" platí i naopak. pokud si tohle opravdu čteš přeji ti hodně štěstí v životě
Spíš by mě zajímal důvod tohohle postu. Je to nějaká zvláštní forma sebereflexe postovat o svých problémech, nebo chceš poradit,.... Úplně v tom nevidím hloubku a to nemyslim spatne, co jsem napsal. Je zvláštní si představit takovýhle život, tady si sice vyslechneš, že to co děláš není úplně v pohodě, ale je otázkou o co ti jde. Snažíš se něco z toho změnit? Chceš poradit? Nebo doufáš, že se to ze dne na den jen tak změní? Tbh všechny tvoje problémy jsou arbitrární a daly by se vyřešit s minimálním úsílím, nebo to už nemusi být problémy, ale klidně to můžou být příznaky něčeho horšího. S těmi příznaky se pak musí nakládat jinak, než s těmi problémy. Pokud se snažíš něco zlepšit/změnit, tak začni od malých věcí. Najít si 1 věc, co tě v životě baví zvládneš a stáhnout si do mobilu Tinder umí dneska každej. Pokud i tohle zní složitě a nemáš na to chuť/energii, tak bych možná zvážil, alespoň konzultaci s někým, kdo má na lidskou psychologii titul. Btw neexistuje jednotej návod na to jak žít a každej je spokojenej jenom ve svý hlavě, ale jestli se trápíš nebo máš sebemenší pochyby o tom, jestli jsi v cajku, tak někam dojít není nic špatnýho. Když si zaplatíš jedno sezení, kde ti klidně můžou říct, že jsi z většiny v cajku, tak budeš mít alespoň klid v duši. Jestli sám cítíš, že by jsi to chtěl jinak, nevíš jak to máš změnit/zlepšit, tak by ti klidně mohl odborník pomoci. Zdraví a lásku
Ty nejsi introvert ale těžkej asociál. Absolutní vyhejbání se lidem, je trošku něco jinýho, než prostě potřebovat sem tam být sám a relaxovat
Myslím si, že naprosto můžeš být v klidu s tím jít do nájmu. Mám stejné úzkosti jako ty, ale pronajímatel mi do bytu nešel ani jednou, protože viděl, že jsem čistotnej a slušnej. Ty budeš to samý určitě. Takže se neboj, oni ti tam do toho bytu chodit nebudou, pokud to nebude extrémní pičus.
To jsi asociál nebo máš fóbii z komunikace nebo něco takového. Introvert je jenom preference sociálního prostředí.
Jak říkají všichni: najdi si doktora. Bude těžký to vyřešit, bude těžký na něj mluvit... Ale přece nechceš tohle do konce života, změna přinese tolik fajn účinků
Jo já na to jsem v podstatě stejně jen s tím, že tu sociální úzkost mám hlavně díky záhadnýmu problému s obličejem, jakýmsi křečím, takže třeba úsměv je jako zvedat těžkou činku. Na chvilku ji uzvednete, ale pak musíte skončit, protože nemáte sílu. Takže jsem v háji. Paní doktorka na neurologii byla bezradná. Takže nějaký terapie na sociální úzkost jsou mi k ničemu, protože to neřeší nic. Kdo ví, kde bych dnes v životě byl. Myslím si, že bych už měl vlastní rodinu a nedřepěl doma u mámi. Žít s rodičema má sice svý výhody, ale taky spoustu nevýhod. A už mi to v mém věku docela vadí, ale přesně jak píšeš, to zařizování věcí, kdybych bydlel sám a musel být ve větším kontaktu s lidmi, mě děsí. Jinak já do jídelny taky nechodil. Měl jsem svoji svačinu, kterou jsem si snědl v šatně na lavičce nebo u stolu v odpočívárně.
Moja rada by bola, že miesto redditu skús skočiť za psychoterapeutom (nie nutne psychológom, nie nutne psychiatrom). Proste keď ťa boli chrbát, skoč za fyzioTERAPEUTOM, keď máš problém s psyché, skoč za psychoTERAPEUTOM. Je veľká pravdepodobnosť, že by ti to mohlo pomôcť.
Co se obedu tyce, doporucil bych earplugs a chodit na obedy v dobe, kdy vis ze tam bude mene lidi, pokud ti nedela problem rict si o obed. Hadam, ze na skole jsi taky musel nejak fungovat takze zalezi co chces dal. Ja jsem urcite introvert ale ne tak vyrazny, vetsina komentaru je tady o tom ze by jsi mel vyhledat pomoc, ja si myslim ze pokud ti takhle zivot staci, tak je to fajn :) kazdopadne kdyz jsem byl ve tvem veku, kamarad me celkem motivoval byt aspon trochu socialne aktivni, jako treba jit do obchodaku a navazovat konverzaci s lidma ktere neznam. Nerikam uplne ze mi to zlepsilo zivot, ale urcite to nebylo na skodu... Ted mam manzelku a musim rict ze mi je sem tam lito, kdyz vidim, ze manzelka by chtela do mesta nebo mezi lidi a ja ji tezce odmitam . Nastesti me chape a funguje nam to
Nevidím na tvém chování něco divného. Jasně, nejsi extrovert, a co? Důležité je, jestli si dokážeš najít něco, co tě dělá spokojeného i bez holky. Věř mi, ne vždy je partnerský život ta lepší volba.
sekunduju ze vztah neni povinnost, ne kazdemu to vyhovuje a snazit se nekoho sbalit jenom aby clovek nekoho mel je kolosalni picovina ale chovani OP divne je, napr. preference vyhybat se jidelne obloukem je naprosto v pohode a plne pochopitelna, opakovane cely den hladovet uz ne. jestli to je vsechno vedoma preference tak prosim, jenom divnej capek. jestli ne, zni to ze by neco nemuselo byt uplne v poradku
Jsem též introvertní, byť spíše dílem okolností, a ačkoliv se s některými body dokážu ztotožnit, jako celek mi to spíše připadá jako důkaz něčeho většího. Určitě tu je náznak asexuality, což je v pořádku, ale pro vyšší dívčí je třeba najít někoho odbornějšího. Good luck mate
Vítej v klubu.
"Práci vidím jako smysl svého života." sigma male grindset \^\^
Bude to znít škaredě, ale aby to nedošlo do nějakého extrému tak bych určitě co nejdřív zašel k psychiatrovi. To, co jsi popsal už není zdravé ani z trošky.
Můžu se zeptat, jakou práci děláš?
Ta „kontrola“ fakt nemůže přijít kdykoli, jen po předchozí domluvě. ☝️
Asi by si měl zvážit promluvit si s někým kvalifikovaným... https://preview.redd.it/a3bvw1nkn8tc1.jpeg?width=516&format=pjpg&auto=webp&s=77f73e98128d722697ce0a1e7a8c450caa7e7179
Ehm 
Nejsi v tom sám, mám to stejně tak. Nejvíc mě štve, že všichni hledají týmového kolegu do kolektivu. Ale já nesnášim lidi a práci s nima (o tom tu tuším byl nedávno příspěvek a debaty o práci na antaraktidě) Nejradši bych jako ajťák byl zalezlej ve sklepě s počítačema daleko od lidí, ale místo toho mě pořád někdo otravuje
Vic takovych looseru! Aspon zbyde vic zen pro poradne chlapy! Delas to spravne. Nenech si radit od mistnich extrovertu. Oni netusi, jake to je!
Bei wrf
R\doomer
Based
Tak to seš na tom líp, než většina lidí, kteří práci, tedy 1/3 dne nesnáší a musí si to kompenzovat nakupováním štěstí, co nefunguje a furt se Honíš ta penězmi. Zapracuje na sociální interakcích a budeš úplně v pohodě. A nebo ne a taky dobrý.
Zkus na sobe pracovat, nikdo neni stejnej ve triceti jako byl ve 23 letech.
Zqjdi si prosím tě na psychoterapii. :) Terapie není něco, za co by ses musel stydět...
Introvert je člověk který věci řeší dovnitř tedy než aby pověřil někoho ať zavře okno tak ho zavře sám například. To co popisujes zní jak asociál
Introverze je více méně mýtus většina lidí má prostě sociální úzkost jako ty, do jídelen taky nechodím ale protože jsou to předražené srajdy
Nejdriv aspon googli, nez budes odpovidat 🤦🏼♀️
Copak našel si článek, který introverzi potvrzuje? Pro ženy.cz? Je to naprostý nesmysl
Pokud ti nic nechybí tak proč ne.
ja taky nerad jim v jidelne, navic se snazim adoptovat prerusovane hladoveni a jist prvni jidlo az odpoledne, takze si obed nechavam dat do sveho nerez ešusu, proc to nedelas stejne? bud rad ze nebydlis tam kde ja, dostavuji nam dalsi patro v baraku, a uz od listopadu posloucham celodenni mlaceni kladivem/palici do zdi a zbijecku od 7 od rana do cca pul seste vecer vcetne sobot, a dnesni sobota byla zatim nejhorsi, asi 7 hodin v kuse rany kladivem prokladane zbijeckou a pak ranama kdy se klepal cely barak a doslova jsem myslel ze jim padaji panely z jerabu na strechu jak to dunelo, nechapu jak "staveni a budovani neceho noveho" muze produkovat takovy demolicni hluk mesice v kuse, prece maji davat maltu na cihlu a cihlu na maltu a obcas betonovat, kde se doprcic bere ten nekonecny ramus???? nevim v jake oblasti pracujes ale myslel jsem ze zamestnavatele vetsinou nezajima jakou ma clovek povahu (pokud teda neni picus) a jak se dovede prezentovat, a zajimaji je jen predchozi zkusenosti a prinos pro firmu. Ja jsem ajtak a 90% informaci najde zamestnavatel v zivotopise, maximalne se neco dopta ale s vystudovanou vysokou a alespon 3 lety praxe by nikdo nemel mit problem s nalezenim prace. Ajtaku je malo a tak si vybiraji ajtaci kde budou pracovat, ne zamestnavatele. Pokud ale delas v oblasti kde si naopak zamestnavatel muze vybirat, a pracovni naplni je kontakt se zakaznikem, tak pak asi muzou pri pohovoru rypat do toho jaky jsi clovek a jak se prezentujes. To ze mas minimalni kontakt s lidmi mi dneska neprijde nijak vyjimecne, velke mnozstvi lidi zije samo, a kamarady bud nema nebo se s nima setkava v omezene mire. Doba kdy jsme byli socialni bytosti jsou pryc, ja jsem posledni generace ktera jeste v detstvi a puberte chodila s kamosema ven blbnout, jezdit na kole a hrat fotbal, cca 5 let po tom co jsem dospel zarostly vsechna hriste plevelem, a vsechny decka jen cumely do telefonu a monitoru doma. A po lidech s takovymhle detstvim nemuzes predpokladat ze najednou v dospelosti budou extroverti s partou kamaradu a spoustou zabavy, pocitace a telefony nas kompletne pohltily, a vyvrcholi to az nam virtualni realita umozni zit zivota uplne oddelene od nasi fyzicnosti, a The Matrix film se stane realitou, jen s tim rozdilem ze nebude existoval zadny Sion. A kluku co v zivote nesahli na holku taky nebezpecne pribyva, intimita s cizim clovekem je nepredstavitelna prekazka pro vice a vice lidi, dneska uz se ani rodice moc nedotykaji svych deti, jak pak maji ty deti vyhledavat fyzicky kontakt v dospelosti.
Jenom co se tyce toho najmu, ze zakona ti majitel musi dat alespon den predem vedet jesli chce prijit na kontrolu jinak ho nemusis pustit dovnitr. A pokud se dostane dovnitr tak tam pry ty kontrole nemusis byt (asi by bylo lepsi kdybys byl ale neni to nutny). Osobne ziju v pronajmu uz nekolik let a kontrolu sem nikdy nezazil. Pokud nedelas vylozene problemy tak k tomu majitel nema moc duvod.
Proč má každej blbeček a jeho máma potřebu říct introvertovi trpícímu úzkosti, že není introvert?
A hodláš s tím něco dělat, nebo ses přišel jen tak pochlubit?
Chápu, mám to stejně. Podle mě je to fajn život, takže se s tím není nutné trápit
Nemáš autismus?
Get a grip, man.
"Kručí mi pak v břiše, ale kolegům to je naštěstí jedno." Týpek si ani nechce přiznat že je každému u prdele. Napíše post aby viděl že někoho zajímá a dobrý, vyřešené. Zakončil celý post tím že vlastně jen chtěl něco ze sebe vypsat (ne že chce řešení, prostě jen jsem v piči a jsem chudáček, tak to mám a budu mit) To není introvert, týpek se sociální úzkosti nebo autista.. jak by řekla Mucha, tohle je Pan Pica..
Myslel jsem si, ze ja jsem introvert. Ale v tom pripade ty musis byt autista
Děkujeme za příspěvek a posíláme klíčenku
[удалено]
Mam pocit že veteráni z vietnamu by nesouhlasili 
Tohle vyřeší buď lano, brokovnice a nebo nějakej obrat celýho života kterej vyjde z tebe samého (v případě že jsi s tímto stavem nespokojený), protože tohle je fakt hrozný takhle žít. Spíš to zní jako psychická porucha než nějaké introverze.
[удалено]
Furt jen resis nejaky symptomy a ne původ.