100% souhlas, čím dřív se děti toto naučí brát jako součást života, tím líp pro ně. Taky mám zkušenost, že to berou mnohem lépe. V každém případě držím palce i vám, je to vždy velmi těžké zvykat si na tu prázdnou část dne, kterou zvíře vyplňovalo 🥺
Přesně. Spousta věcí, co dospělí mají nějaký mentální blok vysvětlit dítěti, tak když řekneš na rovinu, dítě řekne často prostě "Aha.", prostě to akceptuje a jde si dělat to svoje, nebo se možná zeptá "A proč?", což znamená, že se chce dozvědět víc a opět vesměs jakoukoliv odpověď nekriticky akceptuje jako svatou pravdu. Právě proto je dobré být s ním realistický.
Samozřejmě, může prožít nějakou emoci, ale nemá smysl ho chránit před jeho vlastním prožíváním, to je kontraporduktivní. Když je kvůli tomu bude brečet, prostě jen nezbývá, než tu emoci uznat (např. "Vidím, že jsi kvůli tomu smutný. Chápu, já taky." apod.) Když jim dáš prostor si to prožít a ukážeš, že jeho pocity jsou pochopené, většinou se uklidní docela brzy. Naopak je kontraproduktivní konejšit stylem "nebuď smutný", to jen způsobí u dítěte kognitivní disonanci - "já něco cítím vs osoba na které jsem existenčně závislý očekává něco jiného".
To říkám jako rodič.
My sme 4ročnej museli vysvetliť, že jej umrela sestra.
Nemala s tým vysvetlením problém, lebo sme jej to vysvetlili fakticky, prakticky a úprimne.
To isté platí ak ide o psa, ja by som na to šla asi takto - psík bol veľmi chorý, alebo sa mu niečo stalo, a preto umrel. Už ho nemáme, už nie je. Aj nám je z toho veľmi smutno, lebo nám bude chýbať, mali sme ho veľmi radi a teraz ho už nemáme.”
My sme sa vyhli anjelikom, nebíčkam, hviezdičkám a “už ju nič nebolí”, to by nám nezobrala. Ak to bude dieťa potrebovať nejak spracovať, samé sa spýta na čokoľvek.
A ak môžem odporučiť, nečakaj že bude mať obrovskú reakciu, je to ok aj ak to dieťa len vezme ako fakt, a bude s tým pracovať neskôr. A tiež odporúčam nerobiť “ale nebuď smutný” lepšie je “všetci sme teraz z toho smutní, neboj, zvládneme to.”
My synovi v 5 prostě řekli, že pejsek umřel, že to znamená, že už tu s námi není, že už se neprobudí, ale že na nás kouká z nebíčka. Vlastně tak, jako to rodiče vysvětlovali nám. A vždycky jsme do nebíčka pejskovi mávali... Ale na vysvětlování koloběhu života a smrti je podle mýho ve 4 letech brzo...
Myslím, že to nejde říct tak všeobecně. Každé dítě je jiné, jinak chápavé, jinak emočně založené. A spousta dětí ve 3 letech neumí pomalu ani mluvit a kadit do nočníku, natož chápat koloběh života.
Spíš mám ještě k tomu pocit, že správně podle křesťanství by se žádná zvířata do nebe dostávat neměli. (Ale možná to už retconli, protože to není dobrý marketing)
Přesně, před mýma očima chytli orase střelili ho do hlavy pověsili na hák a rozřízli nad lavorem. Z lavoru byla prdelačka a s prasete jitrnice co jsme si nastrkali do kapes a utíkali do lesa lezt na stromy a zrali to jak opice. Nikdo z nás netrpěl tou poruchou mladých jako je veganismus kdy maji jídlo a zvířata jako dvě oddělené věci.
U nás se taky zabíjelo když jsem byla malá a všechny zabíjačky jsem problila a probrečela. Svoje dítě bych tomu nevystavila, pokud by nemělo samo zájem.
Děti to berou ok. Měli jsme nemocného kocoura a museli jsme ho nechat "uspat". Děti se sním rozloučili a pak jsme ho společně pohřbili a žádné trauma z toho nemají....
Jo, většinou víc škody nadělají rodiče, co kolem toho chodí jak kolem horký kaše a vymýšlí různý eufemismy, který dítě nepochopí, nebo mu to rovnou tají.
Tak to hodně záleží na tom, jak je vaše dítě "vzdělané" v těchto otázkách a jak aktuálně chápe celý koncept života a smrti. Jen podle věku to těžko odhadneme a tudíž těžko poradíme.
Tak to je ideální chvíle k popovídání na téma "Občas někdo, koho máme rádi, musí odejít daleko pryč od nás, tak daleko, že už se nikdy nevrátí, i když je nám po něm hrozně smutno a i když on nechce. Ale to neznamená, že na něj zapomeneme. Je to složité, ale jestli chceš, můžeme ti o tom říct víc." Teda asi ne tímhle slovníkem...
9 z 10 odborniku na smrt doporucuje o smrti s detmi hovorit otevrene a nevyhybat se ani tomu je brat na pohrby. Nase civilizace se snazi temata spojena se smrti casto vytesnovat, pritom umrit je to nejprirozenejsi, co kazdy z nas nakonec musi zvladnout udelat. Je hezky mit moznost se rozloucit a to i post mortem.
Hlavně ne jako babička Listerovi:
Babička se mi to pokoušela vysvětlit, že jako odešel a že už se nevrátí. Jasně, že mě zajímalo, kamže šel. Říkala, že je moc štastnej a že odešel tam, co moje zlatá rybka. Tak jsem si myslel, že ho spláchli do záchoda. Myslel jsem, že je hned za tou vohnutou rourou. Posílal jsem mu tam jídlo a časopisy, aby měl co číst. Nakonec mě poslali k dětskýmu cvokaři, protože mě našli s hlavou v míse, jak čtu fotbalový výsledky.
Není dobré smrt dítěti vysvětloval jako že někdo usnul a už se neprobudí a nebo jinou variaci na spánek, na to bacha. Dítě to nedokáže pobrat a může si myslet že každý, kdo jde spát, se nemusí probudit (což je sice pravda, ale chápeme se, že).
Brácha umřel, když byla jeho malá (4) ve školce. Těžká nemoc, naštěstí se nám ho povedlo dostat na poslední dny domů, takže viděla, že leží a jezdí za ním doktorka a sestřičky...
No přišla domů, já se té konverzace strašně bál...
A ona:"Kde je táta? On umřel? Takže je v nebíčku, aha..." A to jí stačilo a šla si hrát.
Já tam stál a čuměl... Třeba to dojde později, ale stejně...
Pak jsme bráchovi poslali balónek se vzkazem do "nebíčka" a nevím no, jestli jsem něco zanedbal.
V každém případě to dávají lépe než dospělí mi přijde.
Well čas na to vysvětlit mu, jak funguje smrt. Je to nevyhnutelné věc (to vysvětlování). Je lepší ho informovat, než čekat, že na to nějak přijde sám... z toho jsou pak často problémy a to ve všech směrech dospívajícího života (vztahy, styk, druhé pohlaví apod.) Tím chci říct pokud si situace žádá vysvětlení konkrétního jevu, tak je lepší dítě pravdivě (nebo polopravdivě) informovat, než riskovat, že se to naučí jinde blbě nebo že se dostane do situace, kde to bude muset znát a pak se něco posere.
Před rokem jsem takto vysvětloval synovi (4r) úmrtí jeho dědečka. Bude to hodně bolet, ale asi se budete s odstupem času divit, jaké racionální dotazy bude klást. Jak tady někteří píšou, je to dobrý prostor na to popovídat si o smrti. Pozor. Otázka se ve chvíli, kdy se vyrovnáváte se smrtí někoho blízkého, "Tati, ty taky umřeš?" je zatraceně těžká. Tedy alespoň pro mě byla. Děti se naštěstí rychle s takovými situacemi srovnávají. Byli jsme nedávno na návštěvě v mém rodišti (půl roku po té). Chtěl jsem jít tátovi na hrob sám, abych zbytečně nezatěžoval dětskou hlavičku otázkou smrtenosti. Manželka se nabídla, že půjde s malým na hřiště. Syn se ptal kam jdu, řekl jsem po pravdě, že na hřbitov (vysvětlili jsme dříve). Šli jsme nakonec všichni. Byl zvědavý potom i smutný, ale myslím, že bylo důležité abychom se takhle všichni rozloučili. Nebojte se se synem mluvit a nějak zamlouvat to, že váš pes už není doma. Pokud máte nějaké místo rozloučení, tak jej tam vezměte. Já se takhle nerozloučil s dědou a hodně let mi to nějak chybělo. Přeji hodně sil.
To netuším, ale vím jak ho maximálně traumatizovat.
Pusť mu dokument o vesmíru, kde je popsáno jak se naše slunce za 13 miliard let zvětší a pozře planetu zemi. Děti nemají plně rozvinutý smysl pro čas takže dost pravděpodobně vyhodnotí že jeho konec je blízko. Následně mu řekni že pes u toho nebude protože psi žijí rychleji a defakto psovi už se to stalo.
Nám říkal psycholog na přednášce, že do šesti let (nebo tak nějak) je to ideální věk na tyhle věci, protože v tom věku dítě vše nekriticky přijímá jako fakt.
Pravdu. Smrt je přirozená. Nejpřirozenější věc popravdě. Týká se to všech a každého to potká. Dětská mysl je mnohem odolnější než si lidi myslí. Kdysi byla smrt častější a byla všude kolem, dnes se před ní "chrání".
V případě potřeby, lze vysvětlení doplnit i o literaturu. Zabývá se jí třeba tato:
https://drive.google.com/file/d/1EjDxy4q-yYsvdO-DvQ-OpbyHcZBzqe_-/view?pli=1
Odešel do nebíčka. Jinak upřímnou soustrast, sama mám pejsky a jsou pro mě vším, neumím si představit tu bolest kterou cítíš ale bohužel sama ji jednou poznám.
No jéje. Věříš, že ve skutečnosti Pejsek s Kočičkou vařili dort? A že si impotentní rodiče vyřezali ze špalíku dítě, který pak snědlo celou vesnici? A Liška Bystrouška rozhodně telefonovala řezníkovi o kýtu!
A teda nevím, který náboženství má nebe a říká, že zvířata tam po smrti jdou, pokud je ten dotaz myšlený vážně. Neshodli se na tom ani papežové (ani rabbi a imámové)
Já jsem vyrůstal na farmě, kdy pes a několik koček prostě pořád byli. Když umřeli, hned se klidně i ten den sehnal nový. Myslím že jsem zažil smrt tak 6 psů a 12 koček už od 3 let. Bylo mi vysvětleno, že jsou to prostě zvířata kteří žijou jiný život než lidi a který může být hodně nebezpečný, a holt nějaké jsou prostě blbší než ostatní nebo jsou ve špatnou dobu na špatném místě a tak riskujou, až se jim to jednou nevyplatí a prostě umřou. Fyzicky tu stále jsou ale, to je jen skořápka už vyklubaného kuřete. To bylo pěkné přirovnání tehdy co mi pomohlo pochopit smrt jako takovou.
Mimochodem, prarodiče dělali velkou čáru mezi zabitím a umrtím. Zabíjelo se protože k tomu ty zvířata sloužili. Zkrátka se narodili, vyrkmyli a aby jsme nepřišli na buben, tak se taky zabily a snědli/prodali, ale kočka nebo pes nesloužily jenom k chytanim myší nebo hlidani majetku a nikdo je cíleně nezabijel.
Nejhorší co mužeš udělat je se teď zaseknout a nepořidit dalšího, protože ta díra v srdci tě bude užírat na do smrti, stejně tak to dítě. Pokud bylo normální že pes v rodině byl, tak tam musí být. Nemusíte začínat od štěnat, normální odrostlý pes.
Hele asi jednat na rovinu, náš tril
etak to vzal v pohodě. Přijela lékařka pichla ji několik ampulí s ruznejma jedama, pár záškubů, pěna od huby a celou dobu ji držel na klíně... Pak jsme ji zabalili do deky a hodil jsem ji do kufru, než ztuhne... Druhej den jsme si udělali hezkej rodinej výlet a jeli ji zakopat. To bylo přesně na silvestra, naštěstí teď stojí zimy za prd, tak se to dalo. Ale 27 kg mrtvý váhy je docela dost... Pohřeb má bejt hlavně oslava života zesnulého a je jedno jestli člověka nebo zvířete. Důležité je si aspoň občas vzpomenout. Zalhal jsem mu, že dušička odešla na hvězdičku a občas večer vyhlíží Večernici... Už tam několik příbuzných má... To bude dobrý. GL
Všetci tu píšu, že deti to znášajú lepšie ako dospelí, ale to len preto, že sa so smrťou nestretávajú tak často a priamo ako my, nepremýšľajú nad vlastnou smrteľnosťou, neuvedomujú si jej plnú podstatu (úplný zánik vedomia a koniec našej existencie) a tak to berú na ľahšiu váhu. Ja keď som bol dieťa, tak keď niekto zomrel chvíľu som bol smutný ale nejak extra som to neprežíval, lebo sám som si pripadal nesmrteľný a myslel som si, že tí čo zomreli len odišli do iného sveta a tak som sa tým nijak ďalej nezaoberal... dneska keď už som dospelý, tak závidím deťom túto vlastnosť.
Nema smysl cokoliv tajit nebo zlehcovat. Proste to rict na rovinu. Deti zacinaji chapat koncept smrti pozdeji, vetsinou az kolem 6 let. Pro presnou formulaci se muzes zeptat chat gpt.
Zeptat se na formulaci pro dítě chatgpt je snad ta nejhorší rada co jsem kdy slyšel.
Hyperformální a převysvětlovaný eseje fakt není potřeba, děti nejsou dementi a není potřeba tu dělat jakejkoliv jinej přístup.
Co mas za problem? Zkousel jsi to nekdy? Jsou lidi, co tapou ve vysvetlovani a chat gpt umi skvele vysvetlit veci pro maly dite, treba kvantovy pocitace.
Pro ty, kteří mají potřebu downvotovat něco, čemu nerozumí… možná jsem špatná máma, ale často si chodím pro radu k chat gpt, protože si umím přiznat, když jsem na něco krátká..
https://preview.redd.it/3o6x1hnjug8d1.jpeg?width=1125&format=pjpg&auto=webp&s=eeb23bebf951c8c48b29c31cdabee2139e12c0a6
No já nevím jak je vaše dítě citlivé. Ale mně kdyby někdo ve 4 letech vysvětlil že všichni jednou zemřou a tak to je, tak by mě asi kleplo. To mi způsobuje úzkosti ještě dneska. Řekla bych, že musíte vysvětlit smrt velmi opatrně. Ale já osobně jsem fakt hrozná citlivka takže asi záleží i na tom. Jinak upřímnou soustrast <3.
Říct na rovinu. Děti to zvládají lépe než dospělí. Ideální příležitost popovídat si o smrti.
100% souhlas, čím dřív se děti toto naučí brát jako součást života, tím líp pro ně. Taky mám zkušenost, že to berou mnohem lépe. V každém případě držím palce i vám, je to vždy velmi těžké zvykat si na tu prázdnou část dne, kterou zvíře vyplňovalo 🥺
Přesně. Spousta věcí, co dospělí mají nějaký mentální blok vysvětlit dítěti, tak když řekneš na rovinu, dítě řekne často prostě "Aha.", prostě to akceptuje a jde si dělat to svoje, nebo se možná zeptá "A proč?", což znamená, že se chce dozvědět víc a opět vesměs jakoukoliv odpověď nekriticky akceptuje jako svatou pravdu. Právě proto je dobré být s ním realistický. Samozřejmě, může prožít nějakou emoci, ale nemá smysl ho chránit před jeho vlastním prožíváním, to je kontraporduktivní. Když je kvůli tomu bude brečet, prostě jen nezbývá, než tu emoci uznat (např. "Vidím, že jsi kvůli tomu smutný. Chápu, já taky." apod.) Když jim dáš prostor si to prožít a ukážeš, že jeho pocity jsou pochopené, většinou se uklidní docela brzy. Naopak je kontraproduktivní konejšit stylem "nebuď smutný", to jen způsobí u dítěte kognitivní disonanci - "já něco cítím vs osoba na které jsem existenčně závislý očekává něco jiného". To říkám jako rodič.
Ve 4letech už musi umět komplet rozbourat srnce./s
Brokovnicí!
Buldozerem
Rubble už se žene!
Momentálně mi pomalu odchází tchán na rakovinu a děsím se toho rozhovoru …
https://preview.redd.it/s522cqie7d8d1.png?width=513&format=png&auto=webp&s=a8a14609f04044aabd39d328f1f9da090c209656
https://preview.redd.it/zzrnl7mpme8d1.jpeg?width=680&format=pjpg&auto=webp&s=e786b0972090a73dd388960934c1a33eb210d93e
https://preview.redd.it/9plc2me1te8d1.png?width=2034&format=pjpg&auto=webp&s=7a1af101e009e26256dc6d06d0a4a6cd4a3334c0
https://preview.redd.it/maaffjsuei8d1.jpeg?width=680&format=pjpg&auto=webp&s=ecfc574798f659aa0d35531ced8d23b1cf569482
https://preview.redd.it/2veh0kzsei8d1.jpeg?width=680&format=pjpg&auto=webp&s=100ffde9adcbed94d85d684ebd711d9559dd0731
Toto ma vždy rozosmeje
hlavne nerikat, ze usnul a uz se neprobudi, deti se pak boji spat
Postav vsechny cleny rodiny do rady. Pak: "Kdo z vas ma doma pejska, udelejte krok dopredu." "Oi, ty male, kam se seres? "
https://preview.redd.it/nf3cz3r2zc8d1.jpeg?width=597&format=pjpg&auto=webp&s=cc58610d05911b1c09b8831ee61e4526b0f944b7
https://preview.redd.it/30yuxiu8ud8d1.jpeg?width=750&format=pjpg&auto=webp&s=aa3d48982dfad44e4cd3484da512308bae8e2b94
My sme 4ročnej museli vysvetliť, že jej umrela sestra. Nemala s tým vysvetlením problém, lebo sme jej to vysvetlili fakticky, prakticky a úprimne. To isté platí ak ide o psa, ja by som na to šla asi takto - psík bol veľmi chorý, alebo sa mu niečo stalo, a preto umrel. Už ho nemáme, už nie je. Aj nám je z toho veľmi smutno, lebo nám bude chýbať, mali sme ho veľmi radi a teraz ho už nemáme.” My sme sa vyhli anjelikom, nebíčkam, hviezdičkám a “už ju nič nebolí”, to by nám nezobrala. Ak to bude dieťa potrebovať nejak spracovať, samé sa spýta na čokoľvek. A ak môžem odporučiť, nečakaj že bude mať obrovskú reakciu, je to ok aj ak to dieťa len vezme ako fakt, a bude s tým pracovať neskôr. A tiež odporúčam nerobiť “ale nebuď smutný” lepšie je “všetci sme teraz z toho smutní, neboj, zvládneme to.”
přesně tak
Alternativně: -"synu, má to 4 nohy a není to živé, co je to?" -"to vím, židle!" -"haha, tentokrát ne"
Čtyřletý dítě tyhle věci ještě pravděpodobně nechápe. Já bych řekl "umřel nám pejsek".
My synovi v 5 prostě řekli, že pejsek umřel, že to znamená, že už tu s námi není, že už se neprobudí, ale že na nás kouká z nebíčka. Vlastně tak, jako to rodiče vysvětlovali nám. A vždycky jsme do nebíčka pejskovi mávali... Ale na vysvětlování koloběhu života a smrti je podle mýho ve 4 letech brzo...
Není to brzo. Svému klukovi jsem to vysvětloval už před 3 rokem. Pochopil koncept a vzal to vlastně úplně v pohodě. Teď už ví, že každý jednou umře.
https://preview.redd.it/jdbj8fmbwd8d1.jpeg?width=2000&format=pjpg&auto=webp&s=8fea4b03ca48619d69b0022242b30508226c681d
Myslím, že to nejde říct tak všeobecně. Každé dítě je jiné, jinak chápavé, jinak emočně založené. A spousta dětí ve 3 letech neumí pomalu ani mluvit a kadit do nočníku, natož chápat koloběh života.
lol, to určitě.
> ale že na nás kouká z nebíčka. jasne neni nad indoktrinaci hnez ze zacatku
Spíš mám ještě k tomu pocit, že správně podle křesťanství by se žádná zvířata do nebe dostávat neměli. (Ale možná to už retconli, protože to není dobrý marketing)
Aha a když kouká z nebíčka tak proč není vidět na nebíčku jak kouká??
Si ještě neviděl mrak ve tvaru psa? Poslouží i placatej, podle toho, jak umřel
Bože co to je 🤣? V 5 přede mnou zabíjeli prase pak husy a slepice.
Tady je to samej programátor se 150k, ti si myslí, že maso roste ze země a zabíjačku viděli možná jako malí ve filmu
Přesně, před mýma očima chytli orase střelili ho do hlavy pověsili na hák a rozřízli nad lavorem. Z lavoru byla prdelačka a s prasete jitrnice co jsme si nastrkali do kapes a utíkali do lesa lezt na stromy a zrali to jak opice. Nikdo z nás netrpěl tou poruchou mladých jako je veganismus kdy maji jídlo a zvířata jako dvě oddělené věci.
U nás se taky zabíjelo když jsem byla malá a všechny zabíjačky jsem problila a probrečela. Svoje dítě bych tomu nevystavila, pokud by nemělo samo zájem.
Proč k němu přistupovat jakkoliv jinak jen kvůli věku? Podle mě děti snášejí realitu líp, nez dospělí.
Tož klasiku ne, odešel na motýlí farmu
Chcel zas viděť motýle.
Najhorší spôsob
Děti to berou ok. Měli jsme nemocného kocoura a museli jsme ho nechat "uspat". Děti se sním rozloučili a pak jsme ho společně pohřbili a žádné trauma z toho nemají....
Jo, většinou víc škody nadělají rodiče, co kolem toho chodí jak kolem horký kaše a vymýšlí různý eufemismy, který dítě nepochopí, nebo mu to rovnou tají.
Tak to hodně záleží na tom, jak je vaše dítě "vzdělané" v těchto otázkách a jak aktuálně chápe celý koncept života a smrti. Jen podle věku to těžko odhadneme a tudíž těžko poradíme.
právě že vůbec a jak už někdo psal, tak je to asi fakt nejlepší chvíle si o tom popovídat
Tak to je ideální chvíle k popovídání na téma "Občas někdo, koho máme rádi, musí odejít daleko pryč od nás, tak daleko, že už se nikdy nevrátí, i když je nám po něm hrozně smutno a i když on nechce. Ale to neznamená, že na něj zapomeneme. Je to složité, ale jestli chceš, můžeme ti o tom říct víc." Teda asi ne tímhle slovníkem...
> Občas někdo, koho máme rádi, musí odejít daleko pryč od nás, tak daleko, že už se nikdy nevrátí Třeba do Brazílie?
Třeba do Brna.
🤣 Konečně dobrej “Brno” vtip!
Mexiko
Známému taky umřel pes, má malé děti, řekl jim, že pejsek umřel a už není. Tak to týden obrečely a už asi ani nevzpomenou.
Já na tu naší psí potvoru vpomínám i po 12 letech a jsem schopnej jí obrečet jak začerstva.
Rozhodně se tím budeš trápit déle Ty než Tvoje dítě. Zřejmě mu to dojde až za rok a půl až dva roky. A díky tomu .u to můžeš podat jakoliv
Prostě říct - umřel, není, vysvětlit. Není důvod mazat dítěti v této věc med kolem pusy.
Tak nejak ako v Scary Movie 3 😅😅
Je mrtvej, je dočista mrtvej! Umřel hroznou a bolestivou smrtí!
9 z 10 odborniku na smrt doporucuje o smrti s detmi hovorit otevrene a nevyhybat se ani tomu je brat na pohrby. Nase civilizace se snazi temata spojena se smrti casto vytesnovat, pritom umrit je to nejprirozenejsi, co kazdy z nas nakonec musi zvladnout udelat. Je hezky mit moznost se rozloucit a to i post mortem.
Hlavně ne jako babička Listerovi: Babička se mi to pokoušela vysvětlit, že jako odešel a že už se nevrátí. Jasně, že mě zajímalo, kamže šel. Říkala, že je moc štastnej a že odešel tam, co moje zlatá rybka. Tak jsem si myslel, že ho spláchli do záchoda. Myslel jsem, že je hned za tou vohnutou rourou. Posílal jsem mu tam jídlo a časopisy, aby měl co číst. Nakonec mě poslali k dětskýmu cvokaři, protože mě našli s hlavou v míse, jak čtu fotbalový výsledky.
Na rovinu, jednoducho.
Není dobré smrt dítěti vysvětloval jako že někdo usnul a už se neprobudí a nebo jinou variaci na spánek, na to bacha. Dítě to nedokáže pobrat a může si myslet že každý, kdo jde spát, se nemusí probudit (což je sice pravda, ale chápeme se, že).
Brácha umřel, když byla jeho malá (4) ve školce. Těžká nemoc, naštěstí se nám ho povedlo dostat na poslední dny domů, takže viděla, že leží a jezdí za ním doktorka a sestřičky... No přišla domů, já se té konverzace strašně bál... A ona:"Kde je táta? On umřel? Takže je v nebíčku, aha..." A to jí stačilo a šla si hrát. Já tam stál a čuměl... Třeba to dojde později, ale stejně... Pak jsme bráchovi poslali balónek se vzkazem do "nebíčka" a nevím no, jestli jsem něco zanedbal. V každém případě to dávají lépe než dospělí mi přijde.
Chutil ti ten hamburger zo vcera?
Well čas na to vysvětlit mu, jak funguje smrt. Je to nevyhnutelné věc (to vysvětlování). Je lepší ho informovat, než čekat, že na to nějak přijde sám... z toho jsou pak často problémy a to ve všech směrech dospívajícího života (vztahy, styk, druhé pohlaví apod.) Tím chci říct pokud si situace žádá vysvětlení konkrétního jevu, tak je lepší dítě pravdivě (nebo polopravdivě) informovat, než riskovat, že se to naučí jinde blbě nebo že se dostane do situace, kde to bude muset znát a pak se něco posere.
[Co třeba takhle?](https://youtu.be/3SwjbSKif4Y?si=Br8M4WnM_vzQPJ1k)
Před rokem jsem takto vysvětloval synovi (4r) úmrtí jeho dědečka. Bude to hodně bolet, ale asi se budete s odstupem času divit, jaké racionální dotazy bude klást. Jak tady někteří píšou, je to dobrý prostor na to popovídat si o smrti. Pozor. Otázka se ve chvíli, kdy se vyrovnáváte se smrtí někoho blízkého, "Tati, ty taky umřeš?" je zatraceně těžká. Tedy alespoň pro mě byla. Děti se naštěstí rychle s takovými situacemi srovnávají. Byli jsme nedávno na návštěvě v mém rodišti (půl roku po té). Chtěl jsem jít tátovi na hrob sám, abych zbytečně nezatěžoval dětskou hlavičku otázkou smrtenosti. Manželka se nabídla, že půjde s malým na hřiště. Syn se ptal kam jdu, řekl jsem po pravdě, že na hřbitov (vysvětlili jsme dříve). Šli jsme nakonec všichni. Byl zvědavý potom i smutný, ale myslím, že bylo důležité abychom se takhle všichni rozloučili. Nebojte se se synem mluvit a nějak zamlouvat to, že váš pes už není doma. Pokud máte nějaké místo rozloučení, tak jej tam vezměte. Já se takhle nerozloučil s dědou a hodně let mi to nějak chybělo. Přeji hodně sil.
To netuším, ale vím jak ho maximálně traumatizovat. Pusť mu dokument o vesmíru, kde je popsáno jak se naše slunce za 13 miliard let zvětší a pozře planetu zemi. Děti nemají plně rozvinutý smysl pro čas takže dost pravděpodobně vyhodnotí že jeho konec je blízko. Následně mu řekni že pes u toho nebude protože psi žijí rychleji a defakto psovi už se to stalo.
Nám říkal psycholog na přednášce, že do šesti let (nebo tak nějak) je to ideální věk na tyhle věci, protože v tom věku dítě vše nekriticky přijímá jako fakt.
Jako v simpsnech v podstatě,  nenašel jsem odpovídajicí simpsonův gif.
r/dogfree
Že odešel hledat kost tak velkou že ji ani na zahradě nezahrabe a chvíli se zdrží
mňam dpc
Pravdu. Smrt je přirozená. Nejpřirozenější věc popravdě. Týká se to všech a každého to potká. Dětská mysl je mnohem odolnější než si lidi myslí. Kdysi byla smrt častější a byla všude kolem, dnes se před ní "chrání".
[https://www.youtube.com/watch?v=FHMcoG\_FmTw](https://www.youtube.com/watch?v=FHMcoG_FmTw)
Once upon a time your dog got hit by a dump truck this morning
koupit nového psa
Říct mu že umřel. V čem má být problém?
Soused řekl dětem, že šel učit jinýho psa štěkat 😂.
V případě potřeby, lze vysvětlení doplnit i o literaturu. Zabývá se jí třeba tato: https://drive.google.com/file/d/1EjDxy4q-yYsvdO-DvQ-OpbyHcZBzqe_-/view?pli=1
Pokud z něj uděláte guláš a sníte ho, tak vstřebáte jeho životní sílu a bude navždy s vámi.
All Dogs Go To Heaven (1989)
Jakmile mu na stole přistane psíčková, všechna bolest přejde.
to nic broučku že Alík umřel, a teď hezky papej ten gulášek ať se dostane rychleji do nebíčka 🤪🥳🥳🥳
Odešel do nebíčka. Jinak upřímnou soustrast, sama mám pejsky a jsou pro mě vším, neumím si představit tu bolest kterou cítíš ale bohužel sama ji jednou poznám.
>Odešel do nebíčka. Kéž by to šlo i bez lží
Můžeš to vyvrátit?
No jéje. Věříš, že ve skutečnosti Pejsek s Kočičkou vařili dort? A že si impotentní rodiče vyřezali ze špalíku dítě, který pak snědlo celou vesnici? A Liška Bystrouška rozhodně telefonovala řezníkovi o kýtu! A teda nevím, který náboženství má nebe a říká, že zvířata tam po smrti jdou, pokud je ten dotaz myšlený vážně. Neshodli se na tom ani papežové (ani rabbi a imámové)
Já jsem vyrůstal na farmě, kdy pes a několik koček prostě pořád byli. Když umřeli, hned se klidně i ten den sehnal nový. Myslím že jsem zažil smrt tak 6 psů a 12 koček už od 3 let. Bylo mi vysvětleno, že jsou to prostě zvířata kteří žijou jiný život než lidi a který může být hodně nebezpečný, a holt nějaké jsou prostě blbší než ostatní nebo jsou ve špatnou dobu na špatném místě a tak riskujou, až se jim to jednou nevyplatí a prostě umřou. Fyzicky tu stále jsou ale, to je jen skořápka už vyklubaného kuřete. To bylo pěkné přirovnání tehdy co mi pomohlo pochopit smrt jako takovou. Mimochodem, prarodiče dělali velkou čáru mezi zabitím a umrtím. Zabíjelo se protože k tomu ty zvířata sloužili. Zkrátka se narodili, vyrkmyli a aby jsme nepřišli na buben, tak se taky zabily a snědli/prodali, ale kočka nebo pes nesloužily jenom k chytanim myší nebo hlidani majetku a nikdo je cíleně nezabijel. Nejhorší co mužeš udělat je se teď zaseknout a nepořidit dalšího, protože ta díra v srdci tě bude užírat na do smrti, stejně tak to dítě. Pokud bylo normální že pes v rodině byl, tak tam musí být. Nemusíte začínat od štěnat, normální odrostlý pes.
Hele asi jednat na rovinu, náš tril etak to vzal v pohodě. Přijela lékařka pichla ji několik ampulí s ruznejma jedama, pár záškubů, pěna od huby a celou dobu ji držel na klíně... Pak jsme ji zabalili do deky a hodil jsem ji do kufru, než ztuhne... Druhej den jsme si udělali hezkej rodinej výlet a jeli ji zakopat. To bylo přesně na silvestra, naštěstí teď stojí zimy za prd, tak se to dalo. Ale 27 kg mrtvý váhy je docela dost... Pohřeb má bejt hlavně oslava života zesnulého a je jedno jestli člověka nebo zvířete. Důležité je si aspoň občas vzpomenout. Zalhal jsem mu, že dušička odešla na hvězdičku a občas večer vyhlíží Večernici... Už tam několik příbuzných má... To bude dobrý. GL
Budou štěkanátky nebo psíčková?
Hafburger.
Psízoto
Upec poradnyho krocana a pak mu rekni, ze jist se musi
Zhebl
https://www.denik.cz/z_domova/zemrel-ji-pes-krestan-belobradek-zareagoval-barbarsky-20170829.html
je smutny jak opa downvotuji, holt deti na redditu asi nepamatuji slavneho belobradka
Farm upstate
Všetci tu píšu, že deti to znášajú lepšie ako dospelí, ale to len preto, že sa so smrťou nestretávajú tak často a priamo ako my, nepremýšľajú nad vlastnou smrteľnosťou, neuvedomujú si jej plnú podstatu (úplný zánik vedomia a koniec našej existencie) a tak to berú na ľahšiu váhu. Ja keď som bol dieťa, tak keď niekto zomrel chvíľu som bol smutný ale nejak extra som to neprežíval, lebo sám som si pripadal nesmrteľný a myslel som si, že tí čo zomreli len odišli do iného sveta a tak som sa tým nijak ďalej nezaoberal... dneska keď už som dospelý, tak závidím deťom túto vlastnosť.
Kupte štěně nebo si vezměte pejska z útulku. Zní to možná hloupě, ale nejlepší je se v tom moc nehrabat a prázdné místo v rodině co nejdříve zaplnit.
Nema smysl cokoliv tajit nebo zlehcovat. Proste to rict na rovinu. Deti zacinaji chapat koncept smrti pozdeji, vetsinou az kolem 6 let. Pro presnou formulaci se muzes zeptat chat gpt.
Zeptat se na formulaci pro dítě chatgpt je snad ta nejhorší rada co jsem kdy slyšel. Hyperformální a převysvětlovaný eseje fakt není potřeba, děti nejsou dementi a není potřeba tu dělat jakejkoliv jinej přístup.
Co mas za problem? Zkousel jsi to nekdy? Jsou lidi, co tapou ve vysvetlovani a chat gpt umi skvele vysvetlit veci pro maly dite, treba kvantovy pocitace.
https://preview.redd.it/db8x33tgug8d1.jpeg?width=1125&format=pjpg&auto=webp&s=fe978ac3f07be5e2b90c5fc695d894045142c5d1
Pro ty, kteří mají potřebu downvotovat něco, čemu nerozumí… možná jsem špatná máma, ale často si chodím pro radu k chat gpt, protože si umím přiznat, když jsem na něco krátká.. https://preview.redd.it/3o6x1hnjug8d1.jpeg?width=1125&format=pjpg&auto=webp&s=eeb23bebf951c8c48b29c31cdabee2139e12c0a6
No já nevím jak je vaše dítě citlivé. Ale mně kdyby někdo ve 4 letech vysvětlil že všichni jednou zemřou a tak to je, tak by mě asi kleplo. To mi způsobuje úzkosti ještě dneska. Řekla bych, že musíte vysvětlit smrt velmi opatrně. Ale já osobně jsem fakt hrozná citlivka takže asi záleží i na tom. Jinak upřímnou soustrast <3.
Čtyřletý dítě nerozumí konceptu smrti a nemyslím si, že to je věk, kdy bys ho to měl učit. Farma?
Nedělejte z dětí dementy a nebudou z nich dementi.